Fotostory roadtrip aneb Korsika s Mercedesem CLS53 AMG (2.díl)

8.9.2020 Veronika Petrů , , 0 komentářů

Pokud vás fotostory s cestou na Korsiku bavila, mám pro vás pokračování. Tentokrát ze samotné dovolené na Korsice, z cest a výletů i z měst, které jsme navštívili. Tentokrát to bude i více o autě, našem společníkovi, krásném a ušlechtilém Mercedesu CLS53 AMG. Jak se jezdí po středomořském ostrově s autem, které má na délku jen o pár centimetrů méně než Mercedes třídy S? 😉

Pokračování Fotostory roadtrip Praha – Korsica s Mercedesem CLS53 AMG (1.díl)

Tady to začalo, tedy pardon skončilo… Na cestě z Bastie, hlavního přístavu Korsiky do Losari, což nebylo městečko ani vesnička, ale přírodní pláž. Jedeme tedy dál po západním pobřeží severní části Korsiky…

Pokud nevíte, co si představit pod pojmem západní pobřeží severní části Korsiky, tak já byla ve chvíli, kdy manžel řekl, že pojedeme do téhle oblasti, také celkem zmatená 😜, jestli jedeme teda na sever nebo na západ (navigace je moje záchrana, s mapou jsem vždy bojovala – jen taková poznámka pro pamětníky). Pro mě bylo následně tohle vysvětlování a poznání velmi zábavné a nechtěla jsem tuhle “námořnickou” logiku přijmout. Ale je to tak, že máte samozřejmě sever ostrova, jih ostrova, západ a východ. Ovšem pokud byste chtěly ostrov jako je Korsika rozdělit řekněme podélně, hledí se na nejsevernější či nejjižnější cíp pevniny. Korsika je specifická v tom, že na severu má výběžek, “čepičku”, tzv. Cap Corse, který je zdaleka nejsevernější částí ostrova. Zároveň je však hodně na východní straně. Ovšem správně je tedy všechno od tohoto výběžku na západ západním pobřežím. Amen. Takže tedy vítejte spolu s námi na západním pobřeží severu Korsiky. Modré moře, zelená příroda, hory, slunce, ráj…☀️

Ačkoli jsme mířili do Algajoli, případně do Lumia či Calvi, cesta nás zavedla do Monticella. Z horské silničky jsme zahlédli město rozprostírající se podél písečných pláží a zvědavost i hlad nám nedali, abychom do městečka nezajeli. Zamířili jsme k pláži, kde bylo na výběr hned několik krásných plážových restaurací a i po obědě jsme se stále divili, jak může být městská pláž tak krásná a zároveň relativně prázdná. Ano, řeknete si “covid rok”. Bezesporu to dělá svoje a když jsem slyšela vyprávění od své kamarádky, která byla na Korsice autem na “blint” v srpnu před pár lety, tak jsem vlastně chtěla za ten letošní, turisticky nestandardní rok poděkovat. V běžné turistické sezóně je prý skoro nadlidský výkon sehnat ze dne na den ubytování, nemáte-li předem rezervováno. A vůbec si nemůžete vybírat, říkala, že byli opravdu rádi i za pokoj prakticky ve sklepě…

Ovšem ani prázdno tu zdaleka není. Korsika má výhodu, že si ji vlastně z velké části zaplní Francouzi a Italové, kteří to sem mají co by kamenem dohodil. Milá Slovenka, kterou jsme potkali a která zde už po několik sezon pracuje v plážové restauraci, nám vyprávěla, že letošní sezona na Korsice vůbec není špatná, naopak nad očekávání plno a vzhledem k tomu, že restaurace “nápor” neočekávaly, raději vzaly méně personálu, tak se všichni na place musí opravdu otáčet. To mi připomnělo otázku jazykové bariéry. Menu v restauracích vesměs jen ve francouzštině, občas se můžete s použitím QR kódu podívat na anglickou verzi s pomocí svého telefonu. Ale i to bylo v průběhu naší dovolené celkem vzácné. Polovina místních se s vámi snaží domluvit anglicky, hůře či lépe. Druhá polovina nechce a mluví na vás francouzsky, i když vidí, že slova nepadají na úrodnou půdu. Maximálně mluví pomaleji, to asi abyste lépe porozuměli. 😂 Ale co, s google překladačem se dá také leccos konzultovat, takže francouzština samozřejmě výhodou, ale zvládnete to určitě bez problému, i když umíte jen “bonne journée” jako já. 😉

Monticello, Ile Rousse (mimochodem druhý přístav do kterého jezdí “ferries”) a Splendid Hotel, naše útočiště na tři noci. Musím pochválit ochotný personál a hlavně anglicky mluvící recepční  která byla opravdu vynikající obchodnice. Cena na místě stejná jak na “bukingu”. Náš pokoj byl trochu stísněnější, ale bokem jsme viděli i na moře. Snídaně se tu podávaly formou bufetu, pokrmy vám však v rámci covidových opatření podával někdo z obsluhy. Výběr nebyl velký, ale zpětně jsme ještě tyhle snídaně hodnotili jako královské… Hotel má i restauraci, my jsme však vždy vyrazili do města, které mělo nádhernou atmosféru, stylovou restauraci doslova na každém rohu a ať jsme zašli kamkoli, byli jsme jak v dovolenkovém snu. Co miluju na ostrovech, je to, že ať jste kdekoli, jsou tam směrové ukazatele na hlavní město. Ono totiž nikdy nebývá daleko. Alespoň v kilometrech, cestovní čas je tu relativní. 

Plážový den tak trochu jinak. Sbalit tašku, šup s ní do kufru a vyrážíme. První jsme si vybrali Plage de l’Ostriconi. Je asi 20 minut jízdy od Monticella. 4,5 kilometru vzdálená je už zmiňovaná pláž Losari. Tam najdete i bistro s občerstvením. Tady je jen stánek na kolech v místě, kde končí silnice a začíná pěší stezka pro kamzíky. Vyhrazené místo pro parkování (asfalt nečekejte) je ještě blíže hlavní silnici, takže cesta na pláž zabere dobrých 15 minut a chce to trochu orientační smysl. Jinak dojdete do kempu opodál. Mimochodem, kempy jsou tu opravdu na každém rohu a tento typ dovolené zdá se tu velmi oblíbený. Pláž je opravdu nádherná, lidí je tu velmi málo, písek úplně bílý a voda modrá až přechází zrak. Zátoka nabízí skvělé příležitosti pro šnorchlování, relax si užijete jen s patřičně vybaveny slunečníkem a příruční ledničkou. To nebyl náš případ, každopádně tohle bylo pro mě jedno ze dvou nejhezčích koupání dovolené!

Perfektní mapku a informace o všech krásných přírodních plážích včetně fotek najdete na stránce THE 23 BEST BEACHES IN CORSICA. Ta se stala naším průvodcem, a když jsme zjistili, že k zdánlivě nedaleké Plage de Saleccia a Plage du Lotu se nedá dojet jinak než off-roadem či na čtyřkolce a na zápůjčku potřebného stroje už bylo pozdě, míříme po mapě dále k Plage de Nonza. Tenhle výlet nakonec určil další plán naší dovolené. Ale nebudu předbíhat. Poprvé jedeme do oblasti “Cap Corse”. Jde o nejsevernější cíp ostrova, který má, stejně jako snad každá oblast Korsiky, jedinečný ráz. Na západním pobřeží Cap Corse najdete hodně oblázkových pláží. Kamenité pláže, uff. 🙉 Předsudky stranou, i já velmi rychle změnila názor, a to jsem pískový živel. Nádherné oblázky, které skutečně svou oblostí dělají čest svému jménu. Maličké, co by se za gelový nehet vešlo, větší i velké. Pláž je navíc černá, což ji opět dělá jedinečnou na pohled i prožitek. Ani sem není cesta vydlážděná. Nejdříve rozbitá cesta, po které sjíždíme od hlavní silnice a pak pěkně přes hory a doly po svých (asi 10 minut). Ale stojí to za to, druhé ze dvou nejhezčích koupání dovolené!

Krásu přírodních pláží na Korsice prostě nedostanete zadarmo. Vždy je třeba podniknout malou misi, jezdit, hledat, chodit. Co se toho ježdění týče, tak v případě, že milujete řízení po klikatých horských silničkách, máte auto, které kvituje svižné tempo, a spolujezdce, který má silný žaludek či dostatek Kinedrilu, užijete si přejezdy tak, že budou tou nejlepší částí výletu. Video o způsobu našeho přemisťování se z bodu A do bodu B jsem vám už dávala do předchozího postu a zkouknout jej můžete zde. Jde o silničky, kde se jezdí a jezdila i Tour de Corse, neboli Rally Korsika! Náš Mercedes CLS53 AMG není sice svou velikostí zdánlivě ideálním náčiním, ale pokud to za volantem umíte, nezaleknete se občas proklatě se zužující silnice, tak pro vaši zábavu, díky nastavitelnému a perfektně naladěnému AMG podvozku, udělá maximum. Je neuvěřitelné, jak dokáže být tak velké auto hbité a obratné. 455 koní, z 0 na 100 km/h za 4,5 sekundy a drtivé pružné zrychlení. Jen standardní ocelové brzdy “Tour de Corse” úplně nerozdýchaly. 🔥🙉

Cesta do města. Vítejte v Calvi, které jsme navštívili v rámci našeho dalšího výletu. Jelikož nás oblast severní Korsiky natolik nadchla, rozhodli jsme se, že celou naší dovolenou strávíme v této oblasti a jih si dáme příště. 🚘 Jako útočiště pro další dny jsme si vyhlédli Saint-Florent, město na rozhraní hlavní části ostrova a Cap Corse. To se nachází na severovýchod od Monticella a dříve než se vydáme tímhle směrem, zamíříme ještě na druhou stranu, do Calvi. Úvodní fotka článku je z nádherného přístavu v Calvi, takže tady pár náladovek a jedna báječná rada. 😉 Chcete si do navigace zadat “turistické” centrum města, nejhezčí část města? Jedete-li do jakéhokoli města na Korsice, které je u moře, zadejte jednoduše “Port město”. Věřte, že vás to zavede správně, podle našich zkušeností jsou tam i vždy nejlepší možnosti k parkování a hodování. 

 

Calvi je nazýváno hlavním kulturním městem Korsiky. V létě se zde koná mnoho hudebních festivalů i uměleckých exhibicí. Náš půldenní výlet byl spíše o přístavu, procházce a nasávání atmosféry. Středomořských měst se asi nikdy nepřebažím. Kromě některých restaurací v přístavu, které poměrem ceny a kvality připomínají Karlovy Vary, je tu vše v naprostém pořádku. Úzké uličky, krásné barevné obchůdky… Asi stárnu, ale úžasně mě fascinovaly hlavně obchody s ovocem, zeleninou a kořením. Tu vůni a čerstvost cítíte na dálku. A ze všeho toho bytí tady a teď ztrácíte pojem o čase i prostoru. Ovšem čas je dobré po očku sledovat, jelikož vězte, že restaurace na Korsice hromadně zavírají ve dvě či ve tři odpoledne, pak vám minimálně do půl osmé nedají ani olivu. Tím myslím klasické restaurace, otevřená jsou pak bistra, kavárny a vinárny. Ale je dobré vědět, že když nestihnete korsický obědový slot, tak nemůžete k obědu čekat žádnou velkou gastronomii.

 

Najít na Korsice hotel přímo na pláži, pokud nechcete dát za noc 500 Euro (a ono i tak), není tak snadné, jak jste možná zvyklé z jiných středomořských ostrovů. My jsme objevili krásný rodinný hotýlek La Florentine na periferii již zmiňovaného města Saint-Florent (cca 2 km od centra), na pláži a s bazénem. Klidné místo, krásné prostorné pokoje a moc milá paní majitelovárecepční. Druhý den ráno nás ale čekal jistý opak korsické pohostinnosti  Vzpomínáte, jak jsem psala o snídaních v Monticellu? Tak tady to vzali z gruntu aneb jak využít současné situace, okleštit snídani na minimum a cenu ponechat (14 Euro na osobu za croissant, kus bagetky, máslo, džem a čaj nebo kávu). Nevím, proč tyhle dvě informace půjdou po sobě, je to čistě náhodné, ale paní majitelka tady dokonce dočasně uzavřela toalety na recepci, protože by je prý nestihla správně anti-covid dezinfikovat. Tak hlavně jestli nikdo nečůrá do bazénu. 😂

I v hotelu La Florentine jsme dostali stejnou cenu jakou nabízel “bukingu”. Za noc nějakých 150 Euro, což není na Korsice nic neobvyklého, ubytování je tu prostě drahé. Kromě snídaně a záchodů také dočasně zrušili obědy a večeře. Víno vám nalijí v jakoukoli dobu, to je hlavní, ale naplnit žaludek musíme jinde. Přes oběd jsme většinou na výletě nebo degustujeme speciality z nedalekého bistra či obchodu, který má od vynikající zeleniny a ovoce snad vše, co pro takový rychlý dovolenkový oběd potřebujete. Večeře je ale obřad, a tak si v podvečer dáváme procházku do centra. Do oblasti přístavu je to 3 km, tři tam, tři zpět, tam za světla, zpět za tmy. Z počátku mě to trochu děsí, ach ta řidičská pohodlnost. Podpatky z večerních outfitů vyřazuju… A nakonec je to moc příjemný rituál, který si úžasně užíváme každý den. Mimochodem, víte v kolik hodin se tak průměrně začíná na Korsice večeřet? Okolo deváté večer. Já jsem teda “sova” jak vyšitá a ráno je u mě v 11AM, ale tohle překvapilo i mě.

Cap Corse jsme se rozhodli projezdit křížem krážem. Zábavný, z počátku značně překvapující je při plánování trasy poměr kilometrů a plánovaného času na jejich ujetí. Když vám navigace napíše 12 km a 30 minut, myslíte, že je to chyba. Obvykle to ale trefí přesně. Čím dále a hlouběji jedeme skrze Cap Corse, tím užší a klikatější jsou silnice, jednou jsme na vyhlídku k vesničce Pino jeli po cestě, která se zdála být jednosměrná, ale opravdu jen zdála. Nutno říci, že vesničky mimo “hlavní” horskou silnici jsou ospalá, jakoby bohem zapomenutá místa, kde to ticho a klid až děsí. Stejně jako my se můžete zastavit v Baretalli, místě s kouzelným výhledem. Drink v restauraci O’Lamparo má velkou kochací přidanou hodnotu. Jen najít parkovací místo může být oříšek, parkuje se tu podél silnice, po které jezdí i výletní autobusy, které tu však působí jako zjevení. Přejezd ze západního pobřeží na východní jsme zvolili přes obec Luri a vybrali jsme dobře. Po východním pobřeží se pak přes Bastii a Patrimonio vracíme zpět.

Shodli jsme se, že dobrou volbou bylo i západní pobřeží Cap Corse a Saint-Florent. To východní z našeho pohledu takové kouzlo nemělo, ale nutno říci, že na Korsice se člověk rychle zmlsá a to, co by jindy stavěl na piedestal, najednou bere jako průměrné. Snad jen chaluhy by vám tu mohly vadit, těch se v této oblasti z moře vyplavuje hodně a například i na pláži u hotelu to berou hodně přírodně a neuklízejí je. Takže oblázková pláž (ano, i tady je pláž plná krásných oblázků stejně jako například Plage de Nonza, jen jsou tady různobarevné) je v některých místech pokryta vrstvou vyplavených, suchých chaluh. Do těch zapíchali lehátka a slunečníky a je to. Kdo by však koukal na lehátka, když přímo před hotelem máme dřevěné molo, na kterém se leží a relaxuje úplně nejlépe. Dokonalá vodní postel. ☀️ Zároveň je tu dostatečná hloubka na skákání do vody, kufry 🧳 i šipky ⤵️, co je libo. Jen to šokové ochlazení je pro mě, která obvykle postupuje do vody rychlostí 1 krok/min velký výstup z komfortní zóny. 😁

Na Korsice si opravdu pochutnáte, pokud máte rády ryby a mořské plody, hrnce plné mušlí tu nabízí snad každá restaurace. Mnoho jídel tu chutná jinak, než jak je člověk zvyklý. Korsičani nejsou Francouzi, jsou to Korsičani a rádi si dělají vše po svém. Ačkoli se můžete někde dočíst, že francouzská kuchyně je haute cuisine (vysoká kuchyně) a korsická cuisine du terroir (venkovská kuchyně), já bych řekla, že buď to UŽ není pravda, nebo to není pravda anebo má každý jinou představu o venkovské kuchyni. Zajímavá je zdejší inspirace asijskou kuchyní, měli jsme zde nejlepší “wok směs” v životě. Oblíbený v mnoha restaurací je i tuňák s teryaki omáčkou. Jinak jsou korsičani z historického hlediska specialisté na vepřové, jehněcí, skopové, uzeniny a samozřejmě sýry, často kozí. Oblíbený korsický předkrm je “Asiette de charcuterie” (mísa obložená uzeninami). Jak chutnají, vám nepovím, jelikož to není naše parketa. Zajímavostí je také hojné využití kaštanů, v korsické kuchyni opravdu všestranné, mele se z nich mouka, z té se vyrábí chléb, koláče nebo kaše (polenta).

V Asii jsem zvyklá na překvapení. Výlet, i ten organizovaný, může být pěkně “živočišný”, výživný a dobrodružný. Žádné prošlapané cestičky, často žádné cestičky, jeskyně kam vodí turisty by v Evropě byly nepřístupné. Má to své kouzlo v tom, že nikdy nevíte, kam vás to zavede, a kdo by neměl rád překvapení. I když občas z toho vánoce nemáte. Konec thajského okénka. V Evropě však čekáte/čekám “atrakce pro turisty”. Takové očekávání jsem měla i z výletu na čtyřkolkách na nejvyhlášenější přírodní pláže severní Korsiky. Tam, kam jsme zjistili před pár dny, že cesta Mercedesem CLS53 AMG nevede. 😉 Hodinu cesty v terénu jsem si představovala jako hodinu cesty po jakési polní cestě. Neee přes hory, přes doly. Manžel je naštěstí srostlý nejen se závodními auty a monoposty, ale i čtyřkolkami. A tak jsme byli nejrychlejší na trase. 🏎 Můj žaludek to neuměl správně ocenit, dodržením pitného režimu se však srovnal. 🍺 Vítejte na Plage du Lotu. Kýč, co?!!

Výlet na čtyřkolkách fáze 2, pláž 2. Vzdálenost jedné pláže od druhé je asi 20 minut jízdy. Na Plage de Saleccia tedy jedeme celkem hodinu a půl na čtyřkolce a jdeme 20 minut po čtyřech, z mého pohledu nesjízdným/neschůdným terénem, tak trochu zaprášení a unavení přicházíme na pláž plnou svěžích lidí. Jak je to možné? Lidi sem vozí ve velkém výletní lodě. 🛳  Tohle je Plage de Saleccia. Jedna z nejvyhlášenějších pláží Korsiky. Krásné místo srovnatelné s Maya Bay v Thajsku, která je slavná tím, že zde běhal nahý Leonardo DiCaprio a natáčel se tu film Pláž. V lecčem tohle místo Maya Bay i překonává. Opět však spoustu chaluh, u břehu i ve vodě, kde musíte projít asi 2 metry široký pás s chaluhami, než se smočíte do křišťálově čisté, modré vody. Jedna technická – určitě s sebou na výlet mějte dostatek balené vody, míst, kde je možné se občerstvit, je opravdu minimum. Na plážích žádné bistro či stánek není, my jsme si dali oběd v kempu Camping U Paradisu. Trochu alternativní místo, ale milá obsluha, skvělá kuchyně a skvělý výběr i vegetariánských jídel.

Zpátky v civilizaci. Zpátky v Saint-Florent. Pro úplnost zmíním, že čtyřkolky jsme si zapůjčili přímo v Saint-Florent, najít půjčovnu nebyl problém, ale když jsme se na zápůjčku ptali poprvé, nepochodili jsme, jelikož byl den, kdy foukal silný vítr a v takové dny jsou pláže uzavřené kvůli riziku vzniku požáru. Určitě doporučujeme zápůjčku na celý den (my jsme platili 150 Euro), půlden vyjde asi na 110 Euro a věřte, že za půl dne toho mnoho nestihnete nebo budete stále na cestě a ve spěchu. 

A pospíchání je nešvar, který na dovolené nechceš. Užívat si luxusu nekoukat na hodinky je něco, co neomrzí. Stejně tak jako nás neomrzely večeře v restauracích poblíž přístavu s výhledem na jachty a lá “Vlk z Wall street”. Malá procházka přístavem na vytrávení a vystřízlivění otevírá pohledy i na mnohé další lodní skvosty, plachetnice, motorové čluny i rybářské lodě. Nevím, jestli je to jen naše obsese nebo se tenhle magnetismus k lodím a přístavům objevuje u suchozemců plošně. Jak to máte vy?

Jakým autem vyrazit na Korsiku  Otázka, kterou není snadné zodpovědět zodpovědně. Hodil by se kabriolet, hodilo by se malé sportovní kupé, hodil by se off-road, hodilo by se miniauto. Na cestu je zas ideální luxusní sedan. Žít na Korsice, asi bych si pořídila Suzuki Jimny Convertible. I když na horských silničkách by s ním nebyla taková zábava jak s naším společníkem – Mercedesem CLS53 AMG. Musím říct, že v průběhu celé dovolené byl skvělým parťákem. Velmi často jsme využili výškově stavitelný podvozek, který vám umožní zlepšit průjezdnost na nezpevněném povrchu či rozbité cestě. Jak už je vám asi teď jasné, k plážím to tu nevede po zámkové dlažbě. Jen jednou jsme museli přesedlat na čtyřkolku, ale jinak AMG vše statečně absolvovalo s námi. Tento model má standardně pohon všech čtyř kol, otevřené střešní okno vám navodí pocit jízdy s nebem nad hlavou a s trochou šikovnosti se z něho dá krásně fotit i za jízdy. Z pohodlných, masážních sedadel se vám nechce zvedat ani po hodinách jízdy…

…a velký zavazadlový prostor je taktéž k nezaplacení. Pro blogerku, které žádný kufr není dost velký, i pro milovníky vína, kteří se dostanou do ráje. V oblasti Haute-Corse, horní Korsiky nebo-li severní Korsiky jsou nejvyhlášenější vinařské oblasti v regionech Calvi a Cap Corse. Celkem je na Korsice devět oblastí AOC (Appellation d’Origine Contrôlée), tři z nich jsou právě zde. Víno z Calvi samozřejmě neuniklo našim mlsným jazykům a obecně jsme si tu naprosto zamilovali místní růžové. Pokud máte rádi suché víno, tak růžové jedině z Francie/Korsiky. Na návštěvu jsme se vydali do oblastí Patrimonio et Coteaur du Cap-Corso a Cap-Corse et Muscat du Cap-Corse. Zde jsou specialisté na Muškát a věřte, že není Muškát jako Muškát, a pokud jste tuhle odrůdu odepsaly kvůli Muškátu moravskému, tak je čas přepsat program. Domů s námi jelo několik krabic bílého a růžového z Domaine Orenga de Gaffory (Patrimonio) a červené z Domaine de Catarelli (oblast Muscat du Cap-Corse). První je větší vinařství, druhé opravdu rodinné, rukou psaný ceník a nefalšovaná pohostinnost. 

Byl by hřích opomenout a nenavštívit hlavní město Haute-Corse Bastii. Dvakrát jsme tudy projížděli, ale čas na skutečnou návštěvu města přišel až poslední den dovolené, který jsme si vyhradili právě na Bastii. Bylo to příhodné, v šest večer jsme totiž v místním přístavu měli “boarding” na trajekt do Itálie. Méně příhodné bylo počasí, jelikož ten den bylo více než 35 stupňů a zcela jasná obloha. Opět využíváme naší poučky a míříme přímo do přístavu. Zvolte “Vieux Port de Bastia” či “Rue du Nouveau Port“, kde si opět můžete užívat pohledy na krásné “osobní” lodě. Port de commerce de Bastia je autem vzdálen 12 minut, pěšky asi 25 minut, ale jak už název napovídá, jde o méně romantické místo, odkud odjíždějí nákladní lodě a trajekty. Bastia je druhé největší město Korsiky, po Ajjaciu na jihu, ale je méně závislá na turistickém ruchu, nákladní přístav a vzdálenost jen 90 km od italské pevniny z ní vlastně dělá hlavní město celé Korsiky. Místní přístav ročně přepraví skoro dva miliony lidí a řadí se tak ve Francouzském žebříčku na druhé místo hned za Calais na kanálu La Manche. Historické město nabízí skvělé vyžití pro milovníky památek, založeno totiž bylo Janovany již v roce 1372.

Na cestu zpět jsme zvolili noční trajekt. A jelikož jsme se chtěli před cestou do Prahy dobře vyspat, vzali jsme si kajutu a vybrali nejdelší plavbu jakou vůbec bylo možné. Plujeme do italské Savony a cesta potrvá 11 hodin. Tentokrát nás čekalo skoro dvouhodinové čekání ve frontě v přístavu. Pozdní příjezd trajektu zvládli Korsičani dohnat bleskovým naloděním aut i pasažérů. To znamenalo trochu stresující parkování v útrobách lodi a asi pouhých 10 sekund na to vzít si z auta vše potřebné. Naštěstí jsme byli připraveni a měli vše hezky sbalené a po ruce. Ještě před nájezdem na loď jsme dostali nálepku s čárovým kódem a nezbytnými informacemi k ubytování. Stačí vám totiž znát číslo kajuty. Pak už se jen orientujete podle ukazatelů na lodi, najdete si kajutu podle čísla, ve dveřích máte kartu, která slouží jako klíč, tou si otevřete a necháte si ji u sebe. Při opouštění lodi ji opět necháte ve dveřích. Jednoduché a funkční. Kajuty jsou čisté i relativně prostorné, tedy pro dva, což byl náš případ. Plavba nás stála 287 Euro včetně kajuty s koupelnou, večeře a snídaně a kupovali jsme přes directferries.com.

Naše dovolená “tisíce přístavů” jde do svého finále a my jsme na startu trasy Savona – Praha. Tentokrát jsme se rozhodli dojet v jeden den, na jeden “zátah”. Vyrážíme brzo, do přístavu v Savoně jsme totiž připluli už v 7 hodin ráno, vylodění bylo velmi rychlé, půl hodiny po zakotvení jsme už na trase. Navigace píše 10 hodin a příjezd po 18. hodině. Ale počítat musíme ještě minimálně s obědem a občerstvovacími přestávkami, takže reálných je nějakých 11 až 12 hodin. Sice jedeme ze Savony, ale trasa se brzo spojí s tou, kterou jsme jeli cestou na Korsiku (v článku zde). Variantou je i cesta přes Švýcarsko, tam však pozor na nutnost zakoupit roční dálniční známku a skutečnost, že jste mimo EU, a to se vám může prodražit na mobilních službách. Pojedete-li v srpnu stejně jako my, musíte počítat s určitým zdržením v zácpách. Oblíbený Waze nás však krásně provedl mimo stojící dálnici.

Co říci závěrem? Sardinie a Korsika jsou podle mého názoru nejkrásnější a nejrozmanitější ostrovy Středomoří. Stojí za to je vidět, zažít a užít. Jsou drahé, ano to je jistě pravda. Sardinie bude mít větší chemii pro milovníky Itálie, Korsika pak pro milovníky Francie. Umět francouzsky je zde velikou výhodou. Ačkoli se řadím do skupiny “italofilů”, těším se, až se na Korsiku vrátíme prozkoumat jižní oblast.

 

Tak kam příště? Máte nějaké tipy na dovolenou či autovýlet?
Pokud se vám článek líbil, tak dejte ❤️. A sledujte Facebook a Instagram Autokabelek, ať vidíte, na čem právě pracuju a co pro vás chystám!

Foto: já a Michal Petrů

Líbil se vám článek? Nenechte si ho pro sebe:

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *