Fotostory – autovýlet Barolo – Monaco – Miláno

16.9.2019 Veronika Petrů , , 0 komentářů

Mám pro vás skvělý tip na prodloužený víkend či týdenní dovolenou. Výlet do mnou milované Itálie, který obsáhl vše, co jsme chtěli. Město i venkov, víno i módu, dálnice i horské silničky… 🏢🍷🚗👠

Vzhledem k tomu, že náš výlet nebyl na týden, ale jen na prodloužený víkend, zvolili jsme  variantu letecké dopravy a autopůjčovny. Jen tak se dalo vše příjemně stihnout a musím se přiznat, že čím jsem starší, tím tenhle způsob organizace výletů preferuji více a více. Letenky jsme koupili do Milána, což je destinace, kam z Prahy létá denně hned několik linek. Za velmi příznivou cenu se dají koupit letenky s Ryanair, který létá na letiště Bergamo. To je však celkem jedno, jelikož Bergamo je od centra v podobné vzdálenosti jako známější a větší Malpensa. Nebo můžete hledat přes ČSA či EasyJet (s tím však mám za poslední rok pár negativních zkušeností, co se zpoždění letů týče) a nejjednodušší je to přes nějaký vyhledavač, já jsem si v poslední době oblíbila Kayak. Ceny se mohou pohybovat od doslova pár stovek až po 7-8 tisíc na osobu. Hlavně teď v létě se rozhodně vyplatí rezervovat dopředu! Že to říkám zrovna já, ale já už to fakt taky začnu dělat. 😺

Na cestu jsme si vybrali Fiat 500 Abarth. Ani já, ani můj manžel jsme “cinquecento” Abarth nikdy neřídili. Bohužel jsme se na místě dozvěděli, že došlo k chybě v rezervaci, a mohou nám nabídnout leda kabrio, pokud bychom měli zájem. Pětistovka musela být a ve stahovací střeše jsem hned viděla výhodou pro focení. I přes tuhle nepříjemnost vám však mohu rovnou doporučit “autopůjčovnový booking” Rentalcars.com. Dá se přepnout i do češtiny a podle vámi zadaných kritérií můžete vyhledávat auta prakticky po celém světě. Vše o půjčování aut, rady a tipy pro zkušené i nezkušené najdete v postu zde.

Vydržet s obědem až do Barola se vyplatilo. Ubytovaní v úžasném rodinném penzionu La Gioletta Bed & Breakfast, míříme na doporučení paní majitelky do nedaleké restaurace Barolo Friends. Zjišťujeme, že se dá najít i opravdu úžasné lehoučké Barolo k obědu. Jak se říká ve vínem vyhlášených regionech: “Pokud se ptáš, zda není příliš brzo na pití Barola/šampaňského…, tak si amatér a nemůžeme být přáteli!” 🍷😜 Oběd, atmosféra i obsluha zde byly úžasné a můžeme jen doporučit. Jako bonus tu máme na zahrádce krásný výhled na zámek.

V areálu barolského zámku se nachází museum vína. “WiMU” neboli Wine Museum je opravdu ráj milovníků vína. U vstupu dostanete jakousi interní platební kartu. Tu následně používáte k placení ochutnávek. Poprvé jsem se setkala se systémem, kdy víno na ochutnávce nalévá automat. Ale bylo to perfektní, mohli jsme si zvolit velikost ochutnávkové dávky a samozřejmě nechyběl ani someliér, který nechává ochutnat ještě speciální vína a případně vám poradí a doporučí. Ochutnat zde můžete nejen Barola, ale i Gavi a pár vín z jiných oblastí. Na konci ochutnávky jednoduše zaplatíte degustační kartu a odpotácíte se domů. 😂 Degustace jednoho vína stojí od 1 do cca 4 Euro.

Pokud máte pocit, že podobná degustace je taková “bez obřadu”, tak je samozřejmě jasné, že jde o více komerční záležitost, návštěva soukromého sklípku a degustace v nějakém rodinném vinařství má atmosféru zcela odlišnou. Avšak vzhledem k tomu, že Barolo není nijak velké ani zatím nijak turisticky přetížené, stejně jako místní “WiMU” neboli Wine Museum, tak i návštěva tohohle muzea má úžasné kouzlo. V každém automatu jsou tři lahve, u každého najdete mapku s vyznačením oblasti, odkud vína pocházejí, k tomu popisy a navíc si můžete poslechnout historii každé lahve, odrůdy, vinařství. Stačí zvednout sluchátko. 📞

Náš domov v Barolu. A to doslova. Už výše jsem zmínila rodinný pension La Gioletta Bed & Breakfast, kde jsme byli opravdu maximálně spokojení. Osobně nejsem příznivcem ani rodinných penzionů, ani ubytování v soukromí a samozřejmě ani Airbnb. Tak nějak si nechci chystat všelijaká překvapení na místě pobytu a mám ráda standardizované služby kvalitních hotelů. Tři noci v zimě při ubytování přes Airbnb, kdy se nebylo na koho obrátit, kdo by opravil topení, mi prozatím stačily a komfort 24/7 recepce a bohatá bufetová snídaně, to je moje. Ale atmosféra milované Itálie i úžasná majitelka La Gioletta Bed & Breakfast způsobily, že tohle místo doporučuji, kudy chodím! Snídaně nám chystala sama paní majitelka z opravdu kvalitních surovin a s láskou a dokonce nám koupila sojové jogurty, mandlové mléko a tofu, když jsme jí řekli, že jsme vegetariáni a nejíme mléčné výrobky.

Na druhý den je v plánu autovýlet. Nakonec jsme se rozhodli pro návštěvu Monaca. Když si v Barolu zadáte do navigace Monte Carlo, máte základně na výběr tři trasy. Od 167 do 220 kilometrů. Vzhledem k našemu výletnickému naladění, testování brýlí Seetroën (vysvětlím později) a chuti projet si silničky mezi vinicemi i horami, zavrhujeme dálniční trasu a ze dvou zbývajících vybíráme tu nejkratší, avšak časově nejnáročnější. Na dané trase dvakrát překročíme hranici mezi Francií a Itálií a pak hurá do knížectví. Vzhledem k časové náročnosti trasy, vzdálenosti a způsobilosti k řízení nestíháme navštěvovat vinice. Ale nevadí, samotná cesta s “cinquecentem” je zážitkem. 

Nejen vínem je oblast Piemontu proslulá. Je to ráj lískových ořechů, čokolády i ráj pro milovníky masa. Typickým jídlem této oblasti je “il brasato al barolo”, což je hovězí na víně, jak jinak než Barolu, s celerem, mrkví a cibulí. Parma s vyhlášenou parmskou šunkou je už samostatnou provincií a vzdálena více než 200 km na východ od Barola, tedy na druhou stranu než míříme my. Avšak i v Piemontu, stejně jako v celé Itálii mají na prosciutto velkou kulturu. Bohužel my vegoši vám o chuti těchto pokrmů moc nepovíme, tak aspoň fotka šťastných kraviček z italské vesnice. 🐮 Ale abych nezapomněla, lískové ořechy tu mají nejlepší na světě! Nakoupili jsme si zásoby i domů a přemýšlíme, že by to sem chtělo jezdit jednou do měsíce doplňovat zásoby. 🙏

Cesta do Monaca mimo dálnici má své kouzlo. Ovšem skutečně výjimečné jsou jen některé části a pokud byste si stejně jako my dělaly jen jednodenní výlet, po zkušenosti bych doporučila jiný itinerář. Nejrychlejší trasu po dálnici a kousek před Monacem a Nice to vzít do hor směr Menton a Sospel. Projeďte si sem a tam části trasy rallye Monte Carlo až k průsmyku Col de Turini. 🚗 Myslím, že takový plán trasy by byl ideální. Skutečně výjimečné a jedinečné řidičské hřiště! Naše pětistovka se tu pěkně zapotila. A já si zavzpomínala na testopis, který jsem před více než deseti lety v této oblasti připravovala pro časopis Auto7. Tehdy jsme tu měli Subaru WRX STI, což bylo pro tuto příležitost o něco lepší náčiní. 🔨

Nutné blogerské focení. Ale tohle nebylo ledajaké focení, v průběhu této dovolené jsem pro vás připravovala podklady pro test brýlí proti nevolnosti Seetroën. Nemají zrovna nejslušivější tvar, a tak jsme si při focení užili docela zábavu. Chtěla jsem, aby fotky do postu byly trochu jiné a nápadité. A moc děkuji za pomoc mému úžasnému manželovi. ❤️ Celý post s testem brýlí Seetroën najdete v odkazu zde. Vzhledem k trase Col de Turini – Monte Carlo i závodnickému CV mého manžela za volantem je jasné, že test to byl opravdu náročný, až do roztrhání žaludku. 😱 Ale ne, tenhle vynález vážně funguje! Upoutávkové video na tento test najdete na YT Autokabelky v odkazu zde.

Monacké knížectví a městský stát, který je pro mnohé synonymem daňového ráje a rájem celebrit, sportovců, byznysmanů a všeobecně těch, kterým říkají pane či paní ty nejluxusnější jachty světa. 🛥 Žije zde asi 40 tisíc obyvatel, jezdí se zde nejslavnější i svým způsobem (vzhledem k rychlostem monopostů) nejbláznivější Velká cena Formule 1 a je tu skutečně nádherné středomořské, subtropické klima. Městský stát se historicky dělí na čtyři části: Monaco-Ville, Monte Carlo, Fontvieille a La Condamine. Monaco-Ville neboli “skála Monaca” je staré město. Monte Carlo je obecně nejznámější částí, nejhustěji osídlenou i nejhojněji navštěvovanou turisty. Fontvieille je uměle zbudovaná čtvrť v místě, kde bylo původně moře. Navržena italským architektem a vystavěna v letech 1966 až 1981. A v neposlední řadě oblast La Condamine. Nachází se v jihozápadní části Monaka a na jejím území je přístav Port Hercules. 

Přístav Port of Monaco, ale také Port Hercules. Díky vhodným podmínkám pro kotvení lodí byl využíván už ve starověku. Moderní přístav je tu od roku 1926 a před devíti lety proběhla jeho poslední, velká modernizace. Je dlouhý 850 metrů a v nejširším místě má necelých 500 metrů, takže krása kam jen člověk dohlédne. Kotvit zde mohou i velké výletní lodě a záběry z přístavu se objevily v bondovce Golden Eye. Jde samozřejmě o jedno z nejnavštěvovanějších míst turisty. Obecně má Monaco hodně francouzskou a italskou kulturu, také oficiálními jazyky tu jsou francouzština a italština. Angličtina je tu však samozřejmě také více než domestikovaná, jelikož mnoho obyvatel Monaca pochází z Ameriky, Británie či Austrálie.

Tady se plní sny! Hotel de Paris, jeden z nejvyhlášenějších monackých hotelů, jenž je v sousedství Kasina a zároveň má nádherný výhled z pokojů i teras na přístav. Jaká náhoda nás zavedla na terasu restaurace Ômer, tedy do jedné ze čtyř restaurací Hotelu de Paris, ani nemůžu publikovat. 😉 Druhá restaurace šéfkuchaře Alaina Ducasse v knížectví, která se oproti dalším hotelovým restauracím, které jsou spíše v tradičním stylu, vyznačuje moderní gastronomií a skladbou chodů vhodných k “sharování” neboli společnému stolování. Naprosto vynikající zde bylo i vegetariánské jídlo. Na výběr jsme měli z několika variant a byla to naprostá symfonie chutí! 😋 Noc v hotelu v hlavní sezóně stojí 2000 Euro, ovšem oběd tu rozhodně není neúnosně drahý. Budeme-li to porovnávat s cenami v evropských metropolích. Za karafu vína, dva předkrmové chody a dva saláty jsme zaplatili 110 Euro. To je cena, kterou člověk nemá problém zaplatit v New Yorku v úplně běžné restauraci. Ale je třeba přiznat, že v případě takovéhle restaurace to mají vegetariáni o poznání levnější.

Kasino patří k symbolům Monaca. Monoposty Formule 1 palác samotného kasina v průběhu Velké ceny jen těsně míjí. Od přímého výhledu na moře jste před kasinem odděleni jen zmiňovaným Hotelem de Paris a Hotelem Fairmont. Tohle je místo, kde Mercedes třídy S působí jak Škoda Octavia. Pokud přijedete do Monaca za účelem vidět všechna auta snů a všechny novinky těch nejluxusnějších automobilových značek na jednom místě, tak se postavte sem. O zábavu budete mít postaráno hodiny a hodiny. Jako bonus tu budete mít i přehlídku nejnovějších kolekcí módy nejvyhlášenějších módních značek a módních domů. Co se parkování pro návštěvníky města týče, je zde mnoho podzemních parkovišť, pokud sem vyrazíte v průběhu srpna tak jako my, budou parkoviště docela plná, ale místo se dá najít asi vždy. My jsme perfektně zaparkovali na parkovišti P3 “Casino”. První hodina parkování je na parkovištích obvykle zdarma, za 5 hodin dáte 14 Euro, celodenní parkování je za 20 Euro. Více informací najdete například zde.

Pro naši zpáteční cestu, vzhledem k pokročilé hodině, vybíráme dálniční variantu. Pojedete-li z Monte Carla do Barola po dálnici, počítejte s dálničními poplatky cca 25 eur za jednu cestu. Cesta je to však velmi rychlá a příjemná, klasické klikaté italské dálnice nejsou zdaleka nuda. Posledních pár desítek kilometrů jedeme vinařskými vesničkami a otevírá se nám nádherný výhled na vinice v oblasti Barolo. Stahovací střecha Fiátku má až tady ten pravý význam. Na dálnici to není to pravé ořechové, na delší cestě okreskami okolo poledne to pod žhavým italským sluncem člověk vydrží také jen omezenou dobu. Okolo šesté, sedmé večer je však cestování s nebem nad hlavou okouzlující. Máte-li citlivé čichové buňky, tak tu v srpnu zaznamenáte, že je právě postřiková sezóna. Ve vzduchu je ráno a k večeru cítit síra. V září se totiž sklízí bílé, v říjnu pak přijdou na řadu červené odrůdy.

Na večeři zkoušíme další restauraci na doporučení naší paní domácí, ristorante La Cantinetta. Budu se zase a zase opakovat, s láskou připravené jídlo a úžasný personál s úsměvem na tváří a ochotou vyhovět. Tentokrát jsme na druhé straně Barola, poblíž Piazza Cabutto. Zde je případně možné snadno najít parkovací místo a parkování je zde zdarma. Navíc na Via Roma najdete i několik vinoték a vinařství a malých náměstí je zde hned několik vedle sebe a mají nádhernou atmosféru, a to obzvláště večer, za umělého osvětlení. Ačkoli Itala před osmou až devátou na večeři v restauraci neuvidíte, většina restaurací má otevřeno maximálně do jedenácti. Na drink na dobrou noc si pak můžete zajít ještě do vinného baru LHangar. Jinak obecně vzhledem k hojnosti “zákrmů”, které tu dostanete ke každé skleničce vína, by člověk skoro nemusel jíst. Stačí hodně pít. 🍷😜

Druhý den ráno se po snídani přesouváme do Milána. Nejdříve máme namířeno na letiště Malpensa, kde vracíme “cinquecento”. Více o půjčování aut v autopůjčovnách píšu v samostatném postu zde, ale právě zde jsme si s plnou parádou vyzkoušeli, jak obtížné někdy může být vrátit auto natankované. Sobota, okolo jedné odpolední, všechny čerpací stanice fungují jen na automat. Na první je platební automat rozbitý, na druhé nebere karty. A naše zásoba hotovosti byla trochu tenčí. Nádrž jsme tak vrátili plnou do 7/8, ale musím říct, že půjčovna Europcar naprosto seriózně dotankovala a vyúčtovala jen pár chybějících litrů bez extra poplatku. Taxi do centra Milana z letiště Malpensa stojí 100 Euro (více by po vás neměl nikdo chtít!). Když jsme zkoušeli Uber, tak byl dražší! Další možností je vlak, který by nás za dva stál asi 26 Euro. Ale dlouhá fronta na lístky a kufry na kolečkách rozhodly, že pojedeme taxíkem. Lístky na vlak (prozkoumejte zde) se však určitě vyplatí koupit dopředu, v hlavní sezóně určitě. Ale hurá, jsme v centru Milána, no není ta tramvaj boží?

Při vybírání hotelu bylo pro nás nejdůležitější, abychom bydleli někde v blízkosti Piazza del Duomo, tedy nejproslavenějšího milánského náměstí s dominantou v podobě katedrály Panny Marie. Jsme tu jen na jednu noc a vybíráme si úžasný hotel Room Mate Giulia. I ten mohu jen a jen doporučit, jak z hlediska skvělé polohy v centru, tak kvůli opět dokonalému personálu (po ubytování vám z recepce ještě po chvilce zavolají, aby se ujistili, že je v pokoji vše v pořádku a jste spokojení!). Navíc je tu vše maximálně designové a fotogenické, takže pokud sledujete moje stories na Instagramu, budete znát každý detail tohohle místa. Zároveň jsme tu měli i skvělou snídani. Určitě doporučuji navštívit stránky hotelu, a minimálně se jen pokochat fotkami a případně nabrat inspiraci pro interiérový design. 

A jsme tu, pro mě nejkrásnější náměstí, které jsem kdy viděla. Nejsem v Miláně poprvé, přesto mě atmosféra tohoto místa nepřestává fascinovat. Náměstí je snad vždy plné lidí, pulzující a energické. Katedrála Narození Panny Marie je pátou největší katedrálou na světě a druhou největší v Itálii. Je postavena v gotickém stylu a je skutečně monumentální. Jakožto “follouwerka” světových fashion blogerek v čele s Chiarou Ferragni, která pochází přímo z Milana, jsem i já nutně potřebovala tuhle fotku. Když jsem ji sdílela na sociálních sítích dostala jsem otázku jestli mám boty. 😁 Ano, mám, boty-neboty Steve Madden s průhlednými pásky. Jsou to pantofle na širokém podpadku a jsou úžasně pohodlné. Piazza del Duomo je slavná také galerií Vittorio Emanuele II. Obchodní centrum pojmenované po italském králi, kde mají obchody jen ty nejvyhlášenější módní značky. Avšak tam se půjde až zítra…

…po procházce míříme do roof top restaurace Obica s okouzlujícím výhledem na katedrálu při západu slunce. Takže tentokrát žádná fotka jídla, tady člověka nasytí jen ten výhled. V okolí náměstí je množství barů a restaurací na střechách i terasách a není divu, tohle místo je k tomu jako stvořené. Jen těžko se ta krása zachycovala na fotku a jen těžko se dá popsat slovy. Takže více slov prostě netřeba.

Pohlceni milánskou horečkou sobotní noci jdeme do baru Terrazza Duomo 21. Jak vyhlášené místo to je, naznačuje už frontička u výtahu, jak už totiž jméno baru napovídá, opět budeme mít na náměstí výhled z výšky. I zde je to dokonalý zážitek a naprosté překvapení z toho, jak vypadá noční život historického centra Milana. Žádný poplatek u vstupu do klubu, hudba tu hraje doslova na plné pecky ještě ve dvě hodiny ráno, kdy se my už chystáme jít spát. Horký letní večer, sezení na terase, která je plná lidí, ale člověk tu nemá ani náznak jakéhokoli nepříjemného pocitu. Všichni se baví, tančí a užívají si vynikající místní drinky stejně jako my. Potkali jsme tu pár z New Yorku, se kterým jsme si vyměnili pár cestovatelských postřehů. Je neuvěřitelné, že v centru Prahy vás v deset vyhánějí ze zahrádky, a tady hraje hudba v nočním klubu na celé náměstí! Jiný kraj, jiný mrav, prostě Italové umí žít. Já vím, že jsem sova a byli jsme tu jen na dovolené, ale já si to nemůžu odpustit. 🤗

Řeč byla o galerii Vittorio Emanuele II. Na muzea a tradiční kulturní památky mě moc neužije. Tohle je galerie podle mého gusta. 💁🏼‍♀️🛍  Ať už vstoupíte do kteréhokoli z místních obchodů, dýchne na vás jedinečný design, styling i duch každé značky i produktu. Některé kousky italských módních návrhářů jsou velmi extravagantní až bizarní. Jiné zase skvostně nadčasové, kdy dochází k neuvěřitelnému spojení elegance a jakéhosi šmrncu. Prada, Gucci, Versace, Louis Vuitton, Giorgio Armani. Ráj každé shopaholičky a shopaholika. Ty botičky vlevo nahoře bych chtěla, v obou barvách by se hodily, to jsou boty na celý život. 😂👠

Tak kampak příště? Přiznám se, že co se týče našich výletů a dovolených, obvykle mě manžel překvapí s nějakým úžasným nápadem a já se tak trochu vezu. 💃 Dříve mi trochu dělaly problém spontání akce typu “zítra jedeme”, ale postupem času se učím rychleji, efektivněji a s menším stresem balit (to je pro mě opravdu výzva veliká), i adaptovat na změny plánů a svého harmonogramu. A musím říct, že to stojí za to! Jsem ráda, že mi život přináší krásná překvapení a nedokázala bych žít tak, že bych přesně věděla, kde budu a co budu dělat v danou hodinu za týden, měsíc, rok… Zjistila jsem, že miluju dobrodružství. A ta jsou všude, stačí je jen nechat přijít do svého života. ⭐️

Itálie je domov mého srdce. Kde je ten váš?
Pokud se vám článek líbil, tak dejte ❤️. A sledujte Facebook a Instagram Autokabelek, ať vidíte, na čem právě pracuju a co pro vás chystám!

Foto: já a Michal Petrů

Líbil se vám článek? Nenechte si ho pro sebe:

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *