Fotostory – autovýlet Barolo – Monaco – Miláno

Vzhledem k tomu, že náš výlet nebyl na týden, ale jen na prodloužený víkend, zvolili jsme  variantu letecké dopravy a autopůjčovny. Jen tak se dalo vše příjemně stihnout a musím se přiznat, že čím jsem starší, tím tenhle způsob organizace výletů preferuji více a více. Letenky jsme koupili do Milána, což je destinace, kam z Prahy létá denně hned několik linek. Za velmi příznivou cenu se dají koupit letenky s Ryanair, který létá na letiště Bergamo. To je však celkem jedno, jelikož Bergamo je od centra v podobné vzdálenosti jako známější a větší Malpensa. Nebo můžete hledat přes ČSA či EasyJet (s tím však mám za poslední rok pár negativních zkušeností, co se zpoždění letů týče) a nejjednodušší je to přes nějaký vyhledavač, já jsem si v poslední době oblíbila Kayak. Ceny se mohou pohybovat od doslova pár stovek až po 7-8 tisíc na osobu. Hlavně teď v létě se rozhodně vyplatí rezervovat dopředu! Že to říkám zrovna já, ale já už to fakt taky začnu dělat. 😺

Vydržet s obědem až do Barola se vyplatilo. Ubytovaní v úžasném rodinném penzionu La Gioletta Bed & Breakfast, míříme na doporučení paní majitelky do nedaleké restaurace Barolo Friends. Zjišťujeme, že se dá najít i opravdu úžasné lehoučké Barolo k obědu. Jak se říká ve vínem vyhlášených regionech: „Pokud se ptáš, zda není příliš brzo na pití Barola/šampaňského…, tak si amatér a nemůžeme být přáteli!“ 🍷😜 Oběd, atmosféra i obsluha zde byly úžasné a můžeme jen doporučit. Jako bonus tu máme na zahrádce krásný výhled na zámek.

Pokud máte pocit, že podobná degustace je taková „bez obřadu“, tak je samozřejmě jasné, že jde o více komerční záležitost, návštěva soukromého sklípku a degustace v nějakém rodinném vinařství má atmosféru zcela odlišnou. Avšak vzhledem k tomu, že Barolo není nijak velké ani zatím nijak turisticky přetížené, stejně jako místní „WiMU“ neboli Wine Museum, tak i návštěva tohohle muzea má úžasné kouzlo. V každém automatu jsou tři lahve, u každého najdete mapku s vyznačením oblasti, odkud vína pocházejí, k tomu popisy a navíc si můžete poslechnout historii každé lahve, odrůdy, vinařství. Stačí zvednout sluchátko. 📞

Na druhý den je v plánu autovýlet. Nakonec jsme se rozhodli pro návštěvu Monaca. Když si v Barolu zadáte do navigace Monte Carlo, máte základně na výběr tři trasy. Od 167 do 220 kilometrů. Vzhledem k našemu výletnickému naladění, testování brýlí Seetroën (vysvětlím později) a chuti projet si silničky mezi vinicemi i horami, zavrhujeme dálniční trasu a ze dvou zbývajících vybíráme tu nejkratší, avšak časově nejnáročnější. Na dané trase dvakrát překročíme hranici mezi Francií a Itálií a pak hurá do knížectví. Vzhledem k časové náročnosti trasy, vzdálenosti a způsobilosti k řízení nestíháme navštěvovat vinice. Ale nevadí, samotná cesta s „cinquecentem“ je zážitkem. 

Cesta do Monaca mimo dálnici má své kouzlo. Ovšem skutečně výjimečné jsou jen některé části a pokud byste si stejně jako my dělaly jen jednodenní výlet, po zkušenosti bych doporučila jiný itinerář. Nejrychlejší trasu po dálnici a kousek před Monacem a Nice to vzít do hor směr Menton a Sospel. Projeďte si sem a tam části trasy rallye Monte Carlo až k průsmyku Col de Turini. 🚗 Myslím, že takový plán trasy by byl ideální. Skutečně výjimečné a jedinečné řidičské hřiště! Naše pětistovka se tu pěkně zapotila. A já si zavzpomínala na testopis, který jsem před více než deseti lety v této oblasti připravovala pro časopis Auto7. Tehdy jsme tu měli Subaru WRX STI, což bylo pro tuto příležitost o něco lepší náčiní. 🔨

Monacké knížectví a městský stát, který je pro mnohé synonymem daňového ráje a rájem celebrit, sportovců, byznysmanů a všeobecně těch, kterým říkají pane či paní ty nejluxusnější jachty světa. 🛥 Žije zde asi 40 tisíc obyvatel, jezdí se zde nejslavnější i svým způsobem (vzhledem k rychlostem monopostů) nejbláznivější Velká cena Formule 1 a je tu skutečně nádherné středomořské, subtropické klima. Městský stát se historicky dělí na čtyři části: Monaco-Ville, Monte Carlo, Fontvieille a La Condamine. Monaco-Ville neboli „skála Monaca“ je staré město. Monte Carlo je obecně nejznámější částí, nejhustěji osídlenou i nejhojněji navštěvovanou turisty. Fontvieille je uměle zbudovaná čtvrť v místě, kde bylo původně moře. Navržena italským architektem a vystavěna v letech 1966 až 1981. A v neposlední řadě oblast La Condamine. Nachází se v jihozápadní části Monaka a na jejím území je přístav Port Hercules. 

Tady se plní sny! Hotel de Paris, jeden z nejvyhlášenějších monackých hotelů, jenž je v sousedství Kasina a zároveň má nádherný výhled z pokojů i teras na přístav. Jaká náhoda nás zavedla na terasu restaurace Ômer, tedy do jedné ze čtyř restaurací Hotelu de Paris, ani nemůžu publikovat. 😉 Druhá restaurace šéfkuchaře Alaina Ducasse v knížectví, která se oproti dalším hotelovým restauracím, které jsou spíše v tradičním stylu, vyznačuje moderní gastronomií a skladbou chodů vhodných k „sharování“ neboli společnému stolování. Naprosto vynikající zde bylo i vegetariánské jídlo. Na výběr jsme měli z několika variant a byla to naprostá symfonie chutí! 😋 Noc v hotelu v hlavní sezóně stojí 2000 Euro, ovšem oběd tu rozhodně není neúnosně drahý. Budeme-li to porovnávat s cenami v evropských metropolích. Za karafu vína, dva předkrmové chody a dva saláty jsme zaplatili 110 Euro. To je cena, kterou člověk nemá problém zaplatit v New Yorku v úplně běžné restauraci. Ale je třeba přiznat, že v případě takovéhle restaurace to mají vegetariáni o poznání levnější.

Pro naši zpáteční cestu, vzhledem k pokročilé hodině, vybíráme dálniční variantu. Pojedete-li z Monte Carla do Barola po dálnici, počítejte s dálničními poplatky cca 25 eur za jednu cestu. Cesta je to však velmi rychlá a příjemná, klasické klikaté italské dálnice nejsou zdaleka nuda. Posledních pár desítek kilometrů jedeme vinařskými vesničkami a otevírá se nám nádherný výhled na vinice v oblasti Barolo. Stahovací střecha Fiátku má až tady ten pravý význam. Na dálnici to není to pravé ořechové, na delší cestě okreskami okolo poledne to pod žhavým italským sluncem člověk vydrží také jen omezenou dobu. Okolo šesté, sedmé večer je však cestování s nebem nad hlavou okouzlující. Máte-li citlivé čichové buňky, tak tu v srpnu zaznamenáte, že je právě postřiková sezóna. Ve vzduchu je ráno a k večeru cítit síra. V září se totiž sklízí bílé, v říjnu pak přijdou na řadu červené odrůdy.

Druhý den ráno se po snídani přesouváme do Milána. Nejdříve máme namířeno na letiště Malpensa, kde vracíme „cinquecento“. Více o půjčování aut v autopůjčovnách píšu v samostatném postu zde, ale právě zde jsme si s plnou parádou vyzkoušeli, jak obtížné někdy může být vrátit auto natankované. Sobota, okolo jedné odpolední, všechny čerpací stanice fungují jen na automat. Na první je platební automat rozbitý, na druhé nebere karty. A naše zásoba hotovosti byla trochu tenčí. Nádrž jsme tak vrátili plnou do 7/8, ale musím říct, že půjčovna Europcar naprosto seriózně dotankovala a vyúčtovala jen pár chybějících litrů bez extra poplatku. Taxi do centra Milana z letiště Malpensa stojí 100 Euro (více by po vás neměl nikdo chtít!). Když jsme zkoušeli Uber, tak byl dražší! Další možností je vlak, který by nás za dva stál asi 26 Euro. Ale dlouhá fronta na lístky a kufry na kolečkách rozhodly, že pojedeme taxíkem. Lístky na vlak (prozkoumejte zde) se však určitě vyplatí koupit dopředu, v hlavní sezóně určitě. Ale hurá, jsme v centru Milána, no není ta tramvaj boží?

A jsme tu, pro mě nejkrásnější náměstí, které jsem kdy viděla. Nejsem v Miláně poprvé, přesto mě atmosféra tohoto místa nepřestává fascinovat. Náměstí je snad vždy plné lidí, pulzující a energické. Katedrála Narození Panny Marie je pátou největší katedrálou na světě a druhou největší v Itálii. Je postavena v gotickém stylu a je skutečně monumentální. Jakožto „follouwerka“ světových fashion blogerek v čele s Chiarou Ferragni, která pochází přímo z Milana, jsem i já nutně potřebovala tuhle fotku. Když jsem ji sdílela na sociálních sítích dostala jsem otázku jestli mám boty. 😁 Ano, mám, boty-neboty Steve Madden s průhlednými pásky. Jsou to pantofle na širokém podpadku a jsou úžasně pohodlné. Piazza del Duomo je slavná také galerií Vittorio Emanuele II. Obchodní centrum pojmenované po italském králi, kde mají obchody jen ty nejvyhlášenější módní značky. Avšak tam se půjde až zítra…

Pohlceni milánskou horečkou sobotní noci jdeme do baru Terrazza Duomo 21. Jak vyhlášené místo to je, naznačuje už frontička u výtahu, jak už totiž jméno baru napovídá, opět budeme mít na náměstí výhled z výšky. I zde je to dokonalý zážitek a naprosté překvapení z toho, jak vypadá noční život historického centra Milana. Žádný poplatek u vstupu do klubu, hudba tu hraje doslova na plné pecky ještě ve dvě hodiny ráno, kdy se my už chystáme jít spát. Horký letní večer, sezení na terase, která je plná lidí, ale člověk tu nemá ani náznak jakéhokoli nepříjemného pocitu. Všichni se baví, tančí a užívají si vynikající místní drinky stejně jako my. Potkali jsme tu pár z New Yorku, se kterým jsme si vyměnili pár cestovatelských postřehů. Je neuvěřitelné, že v centru Prahy vás v deset vyhánějí ze zahrádky, a tady hraje hudba v nočním klubu na celé náměstí! Jiný kraj, jiný mrav, prostě Italové umí žít. Já vím, že jsem sova a byli jsme tu jen na dovolené, ale já si to nemůžu odpustit. 🤗

Tak kampak příště? Přiznám se, že co se týče našich výletů a dovolených, obvykle mě manžel překvapí s nějakým úžasným nápadem a já se tak trochu vezu. 💃 Dříve mi trochu dělaly problém spontání akce typu „zítra jedeme“, ale postupem času se učím rychleji, efektivněji a s menším stresem balit (to je pro mě opravdu výzva veliká), i adaptovat na změny plánů a svého harmonogramu. A musím říct, že to stojí za to! Jsem ráda, že mi život přináší krásná překvapení a nedokázala bych žít tak, že bych přesně věděla, kde budu a co budu dělat v danou hodinu za týden, měsíc, rok… Zjistila jsem, že miluju dobrodružství. A ta jsou všude, stačí je jen nechat přijít do svého života. ⭐️