Líbil se mi přehledný a velký displej, který usnadňuje nastavení všeho potřebného a i toho nepotřebného, ale příjemného.
Líbil se mi přehledný a velký displej, který usnadňuje nastavení všeho potřebného a i toho nepotřebného, ale příjemného.
Tentokrát autfitové focení s mým plechovým miláčkem. Pár fotek do rodinného alba a příběh 26-ti společných let.
Když jsem přemýšlela o Autfitu k téhle japonské holce, nebylo to jen o barvách, i když tmavě modrá dominovat měla. Bylo to hlavně o vyjádření jejího hravého ducha a našeho vzájemného vztahu. Když se na ni podíváte jakoby se smála. Ano, jakoby rozdávala čistou životní radost a dodávala optimismu i odvahy, občas ráda ochutnala zakázané ovoce a užívala života. A tak vnikl tenhle rozverný „teenagerovský“ Autfit. Život je hra, vzlétněte k výšinám, tak jako Honda umí vytočit svůj motor do vysokých otáček…
Kdo četl příběh s mým průvodcem a strážcem Mercedesem, tomu se předem omlouvám za pár zopakovaných faktů, ovšem ono to jinak nejde, oba příběhy se totiž propojují v jednom a tom samém časoprostoru.
Byla to láska na první pohled. Od mých šesti letech to byla má kamarádka a důvěrnice, které jsem se mohla svěřit, když mě zbytek světa nechápal. A že se mi to stávalo často, nebyla jsem úplně typická malá holčička, když jsem si místo s panenkami hrála s Civicem a chtěla se přejmenovat na „Hondi“. Ve dvanácti letech byla mým cvičištěm a trpělivě snášela mé řidičské začátky. A řídit jsem se díky ní, zmiňovanému Mercedesu W124 a hlavně díky svému tatínkovi naučila velmi dobře, jelikož o dva roky později už jsme spolu kroužily po mosteckém autodromu při praktických cvičeních a zkouškách na okruhovou závodní školu, kdy jsem si začala plnit svůj sen o závodění ve formulových monopostech. O pár let později mi pak byla bezpečným útočištěm pro první výměnu tělních tekutin.
Když mi bylo osmnáct začali jsme spolu jezdit na srazy Honda Clubu a mezi milovníky Hond nám bylo úžasně a po mnoho let to byla naše druhá rodina. „Hondi“ i já jsme si tu našly nové přátele, já i přítele a „Hondi“ skvělého automechanika, který při nastavování ventilové vůle poslouchal zvuk motoru fonendoskopem. Pokud tohle čte někdo ze „staré gardy“ HC, tak vás zdraví Rita. Na moje závody se pak vždy muselo jezdit Hondičkou, rodina kroutila hlavou, ale chápavě vyslyšela mé přání, „Hondi“ byla mým velkým talismanem.
Trpělivě snášela i mé pubescentní tuningové období, dostala tehdy „angel eyes“, zadní světla s čirou optikou a mnohé další, co jsem zase postupem času, kdy jsme se obě začaly stávat youngtimerkami, sundavala. Spoustu věcí jsem si na ní dokonce „šroubovala“ sama. Kdo by to do mě řekl, že umím vyměnit nejen pojistky či kola, ale i brzdové destičky a světla nebo vyrobit nové dno kurfu. Do motoru jsem se nepouštěla, to jsem testovala jen na sekačce na trávu, kterou jsem rodičům ve čtrnácti o prázdninách rozebrala do šroubku (nefungovala předtím ani potom). Co však i s odstupem času považuju za dobrý počin, je přestavba zadní nápravy na verzi VTi se stabilizátorem a kotoučovými brzdami. Není to originál, ale je to dobové a funkční.
Noc pod širým nebem zažila Hondi jen párkrát v životě, sníh ji na pneumatikách studil také jen málokrát a vlastně, když tak o tom přemýšlím, nikdy neměla obuté zimáky. Je to, jak já říkám, chovný kousek, se kterým jistě srdce nejednoho milovníka Hondy rezonuje. Nesetrvat na místě, jít dál… Asi jsme to obě potřebovaly…
„Hondi“ vyrazila vstříc novým žážitkům a dobrodružstvím. Do sbírky youngtimerů, kde dojde k nápravě mých tuningových hříchů mládí. V youngtimerové sbírce se postupně vyloupne do krásy v jaké vyjela z japonské továrny Hondy. 😊 Jsem neskonale vděčná, že se našla rodina, která tuhle moji krásku bude milovat a s láskou o ni pečovat a ona jim bude dávat své úsměvy, esprit a nadhled a vrátí stonásobně vše dobré, čeho se ji dostane. 🙏 Užij si to Hondi! ❤️
Pro mnohé, i pro mě osobně, nejkrásnější generace Hondy Civic. Představila se v roce 1991 a dalo by se říci, že šlo o designovou evoluci předchozího modelu, avšak tuto podobnost můžete a nemusíte vidět. Pátá generace totiž upustila od ostrých hran a výrazně se zakulatila. Avšak nebyla to žádná „tlustá berta“, její karoserie i přes to, že byste na ni nenalezly hranu, působila velmi dynamicky a atraktivně. Nízká příď i celková stavba a klínovitý profil jsou designové prvky, které vždy fungují, patrné jsou jak na třídveřovém hatchbacku, tak na sedanu a samozřejmě na kupé (v nabídce od 1993). V roce 1992 byla představena verze CRX Targa (delSol), vlajková verze modelové řady, ve které jste si mohly užívat jízdu s nebem nad hlavou.
O pohon se staraly motory o objemech od 1,3 do 1,6 litru a nechyběly ani jednotky vybavené systémem proměnlivého časování ventilů VTEC, vrcholem modelové řady byla verze VTi s pro milovníky Hondy ikonickým motorem B16A. Zajímavostí je i dvoubodové vstřikování PGM-FI, jedna tryska zásobovala motor palivem v celém spektru otáček, druhá se přidávala po překročení hranice 4000 ot/min a ještě tak umocňovala gradaci výkonu i celkově vysokootáčkový charakter motoru, kterým byly motory Honda vždy pověstné. Z dnešního pohledu by se objemy atmosférických čtyřválců (i když litrové výkonu motorů byly na začátek devadesátých let a danou třídu impozantní) mohly zdát nezajímavé, ale díky nízké hmotnosti byl Civic rychlý a živý. Navíc velmi úsporný a spolehlivý. Zavěšení všech kol na dvojitých lichoběžnících Honda Double Wishbon poskytovalo vynikající jízdní vlastnosti. Kinematika zavěšení pomáhala eliminovat vrozenou nedotáčivost a Civic se jízdně řadil ke špičce své třídy. A není divu, když konkurenti měli mezi zadními „obyčejnou“ vlečenou nápravu.
Japonské značky v té době držely relativně krátký cyklus generačních obměn. A tak se 5. generace Civicu vyráběla jen do roku 1995. Není bez zajímavosti, že právě v roce 1995 padl rekord 10 milionů vyrobených vozů Honda nesoucích jméno Civic (od 1972).
Najeto: 124 000 km
Motor: příčně uložený, kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec, typ D15B2 (elektronické dvoubodové vstřikování paliva PGM-FI), 1493 cm³, 66 kW při 6000 ot/min, kombinovaná spotřeba: 5,6 l/100 km.
Převodovka a pohon: pětistupňová manuální převodovka, pohon předních kol
Podvozek: přední kola na dvojitých lichoběžníkových závěsech Honda Double Wishbon, příčný zkrutný stabilizátor, zadní kola na dvojitých lichoběžníkových závěsech, příčný zkrutný stabilizátor (přestavba – zadní náprava z verze VTi)
Brzdy: kapalinové, koučové na všech kolech (přestavba – zadní brzdy z verze VTi)
Řízení: hřebenové
Rozměry (délka/šířka/výška/rozvor): 4405/1695/1375/2620 mm
Hmotnosti (pohotovostní/užitná): 995/505 kg
Velké díky japonské zahradě Aizen v Říčanech.
Foto: Nikitarblv
Děkujeme za krásné přání! I to je životní cesta… Tak naštěstí je sucho hladiny na vodních tocích spíše nižší :-) Já věřím, že půjde, vysnívám si pro ni úžasnou rodinu s otevřeným srdcem!
Sopťa
Až ukápla slza… Fakt bych spíš čekal že zamrzne peklo než že půjde Hondi do cizích rukou… Povodí Labe by mělo začít odpouštět koryta řek, protože tohle bude hodně uslzené loučení… Snad půjde s neméně skvělých rukou a srdce, moc bych jí to přál!