Autfit ke klasice: můj krásný Mercedes-Benz W124 200E

2.7.2018 Věra Petrů Vostrá 0 komentářů

Tentokrát to nebude o módě, ale o osobním příběhu. O mé lásce ke starým Mercedesům a jednom kousku z mojí garáže. Tedy bylo nebylo…

To, že tmavší „spodek“ a světlý vršek lichotí postavě (tedy pokud nemáte zadek jak kluk a ramena jak kulturista) je všeobecně známo. Mercedes ale tohle fashion pravidlo aplikoval i na karoserii auta. Mercedes W124, řečený „plasťák (více níže „o Mercedesu W124“) měl nárazníky a plasty na spodní části dveří lakované v odlišné barvě než zbytek karoserie. V případě klasické stříbrné metalízy pak v tmavší šedé. A to mě inspirovalo k tomuhle Autfitu. Stříbrné lodičky jsou pak laděné ke stříbrným kolům a stříbná kabelka, hodinky a doplňky k množství chromových částí, které nelze na karoseriích klasických Mercedesů přehlédnout. A sako alá 90.léta? Nejen odkaz na dobu zrodu tohohle krasavce, ale i trendy kousek, devadesátky a módní kousky, které tehdy frčely se totiž vrací v plné parádě. Ale teď už ke slibovanému příběhu o Medvědovi. 😊

Můj průvodce a strážce

Píše se rok 1992, já z porevolučního dění ve svých šesti letech nemám moc rozum a mnohem více mi na srdci leží učební osnovy první třídy základní školy, a hlavně obměna ve vozovém parku naší rodiny. Nebylo tehdy obvyklé mít v rodině dvě auta, my si však tohoto luxusu užívali. To ovšem působilo dvojnásobné emoční zvraty a útrapy, které jsem vzhledem ke své vrozené lásce k autům v této době zažívala.

S mamkou jezdíme Hondou Civic a „Hondi“ je mou důvěrnicí, kamarádkou, vetší sestřičkou (psala jsem o ní v Autfitu zde). Tátův Ford Sierra však má jít do světa. Místo velkého bratra přebírá nový Mercedes-Benz W124 200E. Krásný, majestátní stříbrný sedan, který to u mě na první pohled vyhrané nemá. V porovnání s „usměvavou“ Hondičkou s karoserií oblých tvarů i tak nějak sympatičtěji vyhlížející Sierrou je to kus auta, z něhož čiší německá preciznost, ale i přísnost. Postupem času jsme si však k sobě našli cestu, tedy já k němu, nepředpokládám, že by on proti mně někdy něco měl, naopak…

 

O šest let později, v mých 12 letech, mě taťka posadí poprvé za volant. Moji nezkušenost v práci se spojkou okusí nejprve Civic a pak i W124, která je teda naprosto úžasná v tom, že se rozjíždí skoro sama. Později chápu, že nejen přívětivé nastavení spojky, ale i dvouventilová koncepce motoru s níže posazeným točivým momentem mi byla nápomocná. Poprvé zažívám, jaké to je koukat na svět přes hvězdu na kapotě, skutečně na ni vidím, protože W124 už měla sedadlo řidiče výškově stavitelné. Návaly horka z nervozity zas činí snesitelnějšími dvouzónová klimatizace. Tím každopádně končí etapa mého dětského ježdění na koni, pro mě není svět nejkrásnější z koňského hřbetu, ale zpoza volantu Mercedesu.

Když ke svým osmnáctým narozeninám tohohle krasavce dostávám, činím slib, že ho neprodám, budu si ho šetřit a hýčkat a jednou za mnoho desítek let ho odvezu do sbírky muzea Mercedesu ve Stuttgartu. A dodnes měl u mě vždy teplou a suchou garáž, dobrý servis, lásku a péči. A jezdil málo, táta měl k W124 ještě Škodu Forman a našeho Mercedesa tak vždy šetřil, jezdili jsme s ním jen na chatu a výlety. A se mnou opět zažíval hlavně výlety o víkendech či dovolených, srazy klasických Mercedesů, odvezl mě k oltáři a zažil moje vzestupy i pády první dekády plně dospělého života.

I proto ještě nestihl zeměkouli objet ani dvakrát, má najeto necelých a poctivých 53 000 km. Mě už nyní unášejí jiné vlny života a cítím, že mu nedávám tolik energie a lásky, kolik by si zasloužil, jakoby byl náš příběh dopsán. A tak jsme společně našli novou rodinu, ve které bude hýčkán, a pro kterou bude radostí. Tak maličko jsem i splnila slib a předala ho do sbírky, ne do Stuttgartu, ale do české rodinné sbírky a věřím, že je vše jak má. Nejen, že mu zůstanou ty původní pražské „espézetky“, ale hlavně se mu dostane mnohem osobnější péče a lásky a navíc mám slíbené i občasné návštěvy. 🙏

 

Uvedení Mercedesu třídy E generace W212 na trh. Píše se rok 2009 a na slavnostním představení novinky VIP klientům Mercedesu nechybíme ani mi Meďákem. :-) Já tam tentokrát nejsem jako novinářka, ale jako doprovod. Hlavní hvězdou je ON. V rodové linii Mercedesů vyšší střední třídy prezentuje generaci W124 a společnosti žralolů, pián i masařek si náležitě užívá.

 

 

O Mercedesu W124

Mercedes-Benz W124, později první třída E (od roku 1994) přinesla do svého segmentu mnoho novinek a nevídaných řešení, přitom ani v nejmenším neslevila z robustnosti a spolehlivosti. Ve všech těchto ohledech je dodnes nepřekonaná a dalo by se říci i nepřekonatelná. První W124 sjely z výrobní linky v roce 1984. Modelům vyráběným do roku 1989 se přezdívalo „lišťák“. Každý Mercedes měl v téhle i předchozích dekádách svou přezdívku. Kdo by neznal „piano“, které W124 nahradila, nebo třeba „žraloka“ či „čínu“? Když dostala W124 spolu s modernizací výrazné plasty na spodní třetinu dveří, začalo se ji říkat „plasťák“.

Ve své době se W124 mohla chlubit vynikající bezpečností díky využití vysokopevnostních ocelí a konstrukci s důmyslnými výztuhami. Naopak výbava nebyla často nijak dechberoucí a některé prvky stejně jako nová technická řešení Mercedes u tohoto modelu vůbec nepoužil, když si nebyl jistý, že budou stejně spolehlivé a „nesmrtelné“ jako samotná W124. Příkladem může být vstřikování Bosch KE-Jetronic kombinující mechanickou a elektronickou regulaci v době, kdy mnozí konkurenti již využívali plně elektronické systémy. Ovšem zde mechanická část řídí hlavní procesy, aby bylo možno s autem dojet i v případě výpadku elektroniky, a elektronika zajišťuje „jen“ funkce pro efektivnější využití paliva, například odpojení dodávky paliva při brzdění motorem nebo regulaci bohatosti směsi při akceleraci.

Asi málokdo by tipoval, vzhledem k hranatým tvarům, že W124 se chlubila jedním z nejlepších součinitelů odporu vzduchu cx, který má hodnotu 0,29. A to není v mnoha segmentech ostudný údaj ani dnes. Design karoserie byl klasický a majestátní a klasický Mercedes je to i uvnitř, hranatá kaplička s přístroji, jediná páčka nalevo pod volantem a mohutná středová konzole.

 

Stodvacetčtyřka se vyráběla s pohonem zadních nebo všech čtyř kol 4Matic v karosářských provedeních sedan, kombi, kupé a kabriolet, a to nejen v Německu, ale i v Indii, Polsku nebo Mexiku. Pod kapotou se objevila řada motorizací, o jaký typ se jedná, lze velmi snadno vyčíst z označení, kdy tři čísla odhalují objem motoru a písmena buď způsob přípravy směsi, nebo typ motoru (E – einspritzgieße neboli vstřikování u benzinových motorů, D rovná se diesel) či karosářskou variantu (T model = kombi).

 

Technické údaje Mercedes-Benz W124 200E (1992, SRN)

Najeto: 53 000 km

Motor: podélně uložený, kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec, typ 200E S2 (Bosch KE-Jetronic), 1996 cm³, 87 kW při 5200 ot/min, kombinovaná spotřeba: 8,2 l/100 km.

Převodovka a pohon: pětistupňová manuální převodovka, pohon zadních kol

Podvozek: přední kola zavěšena na spodních příčných ramenech tvaru A a tlumičových vzpěrách McPherson, příčný zkrutný stabilizátor, zadní pětiprvková náprava s prostorovým uspořádáním ramen, příčný zkrutný stabilizátor

Brzdy: kapalinové s posilovačem a ABS, kotoučové na všech kolech

Řízení: maticové s oběhem kuliček

Rozměry (délka/šířka/výška/rozvor): 4740/1740/1431/2800 mm

Hmotnosti (pohotovostní/užitná): 1340/520 kg

 

Pokud byste rádi více podobných článků, tak dejte ❤️. A sledujte Facebook a Instagram Autokabelek, ať jsme ve spojení! 

Foto: Nikitarblv

Líbil se vám článek? Nenechte si ho pro sebe:

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *