Reportáž: Na den do továrny v Nošovicích Hyundai Motor Manufacturing Czech

14.3.2019 Veronika Petrů , 0 komentářů

Pro někoho denní chleba, pro nás pisálky exotika a velký zážitek. Hyundai pozval, na oslavu MDŽ, motoristické novinářky a blogerky do svého výrobního závodu v Nošovicích. Umožnil nám nahlédnout pod pokličku a vyzkoušet si práci na lince. Musím říct, že to byla, co se zážitků týče, jedna z nejlepších prezentací, co jsem kdy zažila!

Je 6:45 ráno, tedy čas, kdy mám obvykle ještě půlnoc nebo čas, kdy jsem ještě nestihla do postele ulehnout. 😜 Sraz máme na pražském Hlavním nádraží. Na místě, kam bych se sama trochu bála jít. Na to, že je rok 2019 a jde o hlavní nádraží v hlavním městě, mi tohle místo opravdu přijde, při pokusu o lingvisticky korektní hodnocení, nedůstojné. V 7:09 odjíždí Pendolino směr Ostrava, v podvečer zase pofičíme vlakem zpět. Takže kokosy na sněhu aneb Autokabelky ve vlaku. 😁

Cesta Pendolinem z Prahy do Ostravy trvá bez pár minut tři hodiny. Cena jízdenky je okolo 300 Kč. Juknout můžete na stránky Českých drah. Autem to nestihnete za méně než 3 hodiny 45 minut, je to 372 km. Na benzin či naftu bych počítala 800 Kč a to nemůžeme zapomínat na dálniční známku a skutečnost, že D1 je nevyzpytatelná. Člověk se samozřejmě bude trochu lopotit se zavazadly, poveze-li si s sebou něco většího, musí si rozmyslet dopravu na nádraží a zpět a nemá takové soukromí. Ale na druhou stranu ušetří čas, peníze i energii, jelikož ve vlaku se cestou můžete docela hezky zrelaxovat.

A také nasnídat, naobědvat či navečeřet. Pro nás “vegoše”, tedy ty, co nejedí nic, co má maminku, jak hezky poznamenala jedna z účastnic zájezdu, je výběr trochu omezený, ale i já si něco dobrého našla. Rozhodovala jsem se mezi ovesnou kaší a karotkovou polévkou s kokosovým mlékem a chilli. Vyhrála ovesná kaše, polévka přišla na řadu až cestou zpět. Jinak menu obsahuje hlavně typickou českou kuchyni plus nějaké těstoviny a tapas. Každopádně všichni si pochutnali. Zaujaly jsme strategické místo ve vagonu poblíž bistra. 😉 Za sebe musím říct, že určitý “oldschool styl” českých drah tu na člověka dýchne, Pendolino není Airbus A380 (naštěstí ani Boeing 737 MAX). 😂 Ale když už takový zapřísáhlý příznivce automobilové a letecké dopravy (já) tento způsob cestování nakonec chválí, tak to je co říct. 😉

Na nádraží Ostrava-Svinov jsme dorazili s 10 minutovým zpozděním, takže podle mého vnímání času naprosto přesně. 👌⭐️ Do Nošovic nás čeká ještě 20 až 30 minut dlouhá cesta minibusem a já mám pocit, že na mě to vstávání v pět hodin ráno doléhá se vší parádou. Počasí za oknem ale vypadá krásně, sluníčko, skoro modrá obloha, dneska by to šlo. 😁 Mimochodem, Hyundai dělá exkurze do výrobního závodu nejen pro novináře či školy, ale i pro veřejnost. Každé úterý a každý druhý pátek. Kdyby vás to zajímalo, více informací získáte v odkazu. Na webu si můžete prohlídku i rovnou rezervovat.

Po příjezdu do nošovické továrny nás čeká prezentace. Nacházíte-li se v areálu samotném, nemáte šanci dohlédnout  kde začíná a kde končí. Aby také ne. Pracuje tu přes 3000 zaměstnanců, loni tu vyrobili více než 350 tisíc aut (výroba jednoho auta trvá 21 hodin) a rozloha výrobního závodu je více než 200 hektarů. Výroba zde byla zahájena v roce 2008 a ještě předtím, než se v roce 2007 začalo stavět, bylo přesazeno 1100 stromů a keřů. 82 % zaměstnanců jsou muži, 18 % pak ženy. 98 % z nich jsou Češi a pouhá 2 % tak tvoří lidé ze sousedních států, Ukrajiny či jiných zemí.

“Pánové čekají, dámy se převlékají.” Celá naše dámská sestava dostala pracovní modráky, jde o tričko a volné kalhoty, tedy mně spíše velké než volné. Chytře (přiznávám – byla jsem na to zástupcem našeho hostitele a svým kamarádem, vzhledem ke své vysoko-podpatkové image, upozorněna) jsem zvolila tenisky, takže k popisu #ootd už chybí jen dodat, že mám Nike AirMax a slušivé pracovní brýle s čirými skly. 💁🏼‍♀️😁

Zaměstnanci závodu v Nošovicích mají v kantýnách (je jich tu hned několik a jsou v jednotlivých provozech, viz mapka výše) na výběr z několika českých jídel nebo korejského menu. Korejské menu je prý velmi oblíbené a stále oblíbenější, lidé oceňují, že se po něm cítí plní energie, a nikoli zralí na gauč jako po českém jídle. A navíc za jídlo tu zaměstnanci platí asi jen 20 nebo 25 Kč. My začínáme naši směnu právě v jedné z kantýn, dostáváme korejské menu a já musím říct, že je to vážně dobrota. V kuchyni tu totiž vaří Korejci a do kantýn se zaváží suroviny přímo z Koreje, takže vše je autentické. Snad nejlepší kimchi, co jsem kdy jedla, a to jsem jich už ochutnala opravdu hodně. Mimochodem, víte že kimchi bylo původně bílé? Paprika jako koření se totiž do Korey dostala až v 17. století z Ameriky. Fermentovaná zelenina je navíc velmi zdravá. Dále máme polévku, nakládané arašídy s lotosem, zeleninovou placku, která je trochu podobná našemu bramboráku, rýži, ovoce a masožravci pak ještě směs s kousky masa v těstíčku a omáčce. 😋

A jedéém. 🚂 Zdá se, že dnešní den je nejen ve znamení aut, ale i vlaků. Po nošovickém závodě se pohybujeme takovým vláčkem. Míříme do prvního výrobního závodu. Počasí idylicky vypadající zpoza okna není při pobytu venku taková hitparáda, jelikož fouká silný vítr. Závod je vážně rozlehlý, z administrativní budovy to opravdu není coby kamenem dohodil. V průběhu cesty dostáváme do sluchátek informace a odborný výklad o tom, jak to tu chodí a co nás čeká.

První zastávka lisovna. Sem z dodavatelského závodu Hysco, který taktéž sídlí v areálu, vozí ocel. Jsou to takové role, které vypadají jak obří roličky toaletního papíru. 😜 Z těch se tu lisují jednotlivé karosářské díly, které se následně ukládají pro další výrobní procesy. Vše je “just in time”. Jak dodávky od dodavatelů, tak návaznost jednotlivých výrobních procesů. Karosářské díly tu nezůstanou déle než 20 hodin a už putují na další linky. Zde je drtivá většina procesů automatizována, pracují zde hlavně roboti.

Také ve svařovně a karosárně pracují hlavně roboti. Sledovat je při práci je úžasné. Například když montují zadní víko kufru. Jeden robot víko nasadí, druhý se ohne, strčí “hlavu” dovnitř karoserie a víko čtyřmi šrouby upevní. Prvenství co do podílu práce robotů  v koncernu Hyundai Nošovice sice nemají, zde je na špici jeden z korejských výrobních závodů, ale kdyby byla v Nošovicích výroba stejně automatizovaná jako tam, došlo by ke snížení počtu zaměstnanců o pouhých 200 lidí. Což při počtu více než 3000 pracovníků a pracovnic není vůbec mnoho.

Hotové karoserie míří do lakovny. Zde jsou nanášeny antikorozní vrstvy, několik vrstev barevných laků a vrchní bezbarvé ochranné laky. Lidská práce je zde důležitá hlavně v kontrolních procesech a mechanismech, kde se hlídá, aby bylo lakování bezchybné, lak nesmí být nikde steklý nebo nesmí mít “celulitidu”. 😁 To musí být dnes s těmi vodou ředitelnými laky opravdu oříšek a jak  si na mnoha testovacích autech napříč značkami všímám, ne vždy se pomerančovou kůži daří eliminovat. V celém výrobním závodě je úžasně čisto, až sterilní prostředí pak musí panovat v lakovně. Jeden jediný chloupek, vlásek či smítko totiž může nadělat velkou paseku.

Exkurze pokračuje do klimatické komory. Zde se auta testují v náročných teplotních podmínkách od extrémních mrazů až po vysoké teploty. I v těch nejnáročnějších podmínkách musí fungovat displeje, tlačítka, všechny funkce komfortní i bezpečnostní výbavy. O studených startech ani nemluvě, to je samozřejmě základ. My tu měli vytopeno na příjemných 50 stupňů. Tedy chápu, že ne pro každého je to příjemná teplota, ale já bych tu klidně vydržela. 🔥 Výkon zářičů je více než 250 kW, tedy obdobný výkonu dvou až čtyř běžných aut. Nechtěla bych mít tuhle komoru napojenou na svůj elektroměr.💰 Každopádně vytopeno či vychlazeno je velmi rychle.

A jde se do práce. 💪 Jsme v hale finální montáže na lince, kde se kompletují boční dveře. Já začínám šroubováním. Předních i zadních dveří, do každých tři velké šrouby. Do ruky dostávám akuvrtačku, ujímá se mě jedna z žen, která zde pracuje, a trpělivě mi ukazuje jak na to. Opravdu to není stejné, jako když si koupíte skříňku v IKEA, od souseda půjčíte “akučku” a jednoho dlouhého zimní večera se sklenkou vínka skříňku smontujete. Tady je na vše určený čas a prostor, dveře po lince jedou jedny za druhými, není čas ztrácet čas a přitom musíte být precizní. Do předních dveří jdou šroubky dobře, je na ně dobře vidět a šroubují se rovně. To k těm zadním se člověk musí ohnout, najít správný úhel, občas je nutné trochu pohnout s výplní dveří, aby šel šroubek tam, kam má. Nakonec mě to tak chytlo, že mě nemohli od toho pásu odtrhnout. 😁 Každopádně už samotná práce s těžkou profi akuvrtačkou, stání a ohýbání se… Myslím, že po celé směně by mi upadly ruce. 🙈

Další zkušenosti s výrobou automobilu získávám na lince montáže výplní dveří. Připojit konektor elektrického stahování oken, zacvaknout táhlo kliky dveří a nasadit samotný trim (tak se výplni odborně ve výrobě říká). Trim je na mě docela dlouhý a široký, tak nějak bojuju s tím, jak si ho chytit tak, abych se mohla dostat ke konektoru a klice. Je potřeba ho totiž držet jednou rukou. Připojení konektoru je ještě relativně v pohodě, i když je trochu schovaný, ale nasazení táhla kliky vyžaduje opravdu správný grif a cvik. I tady se setkáváme s milým přístupem a skvělými lidmi, kteří nám vše ochotně vysvětlují. A tady teda opravdu nevím, jestli bych tempo linky stíhala  po zapojení a nasazení se musí trim domáčknout tak, aby zacvakly všechny úchytky. A jde se na další…

Další prácička pro mě. 💪 Lepení znaků a označení modelů. Jsou na to takové speciální šablony. Šablona je magnetická, dá se na víko kufru, do jejího rohu se umístí štítek, srovnat, přitlačit, sundat nosič štítku, šablonu a jde se dál. Na jedno víko se musí přidělat logo, nápis Hyundai a označení modelu. Linka stále a neúprosně jede, takže ačkoli by se to mohlo zdát snadné, ani tady to není žádná zívačka. Navíc je nutné nápisy pořádně přitlačit tak, aby se správně chytlo lepidlo, a to vyžaduje docela sílu. Jinak lidé se na jednotlivých pásech a postech střídají, na většině se potkávají ženy i muži, jsou však i práce, kde je třeba mužská síla, takže tam ženy nenajdete. A tam jsme si tak nic logicky nezkoušely ani my. To by to dopadlo. 😁

Ukončete výstup, dveře se zavírají! Být výstupním kontrolorem či kontrolorkou funkčnosti vybavení auta je mnohem náročnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Zde je hotové auto poprvé nastartováno a kontrolních bodů je vážně fůra. Stěrače stírají, světla svítí, blinkry blinkají, rádio hraje… Ventilace, nastavení zrcátek, volantu, stahování oken, prostě funkce a funkčnost všech základních prvků, bez kterých by to jednoduše nešlo (u toho rádia tedy jak pro koho 😉). Navíc čas je opět velmi omezený, auta totiž jednou po pásu, a ten je opět neúprosný. Na konci pásu zařadí kontrolor poprvé jedničku a auto převeze, buď na geometrii, pokud je vše v pořádku nebo odstaví ve vyhrazeném prostoru v případě, že by něco nefungovalo. Obecně se zde na všech kontrolních postech odhalují dva vadné kusy ze sta.

Poslední “procedura”, která hotové auto čeká, je testovací jízda na polygonu. Testovací okruh je součástí areálu výrobního závodu a je rozlehlejší než leckterá výcviková střediska školení řidičů nebo malé závodní tratě. Zkouší se zde jízda po nerovném povrchu, z kopce a do kopce, do zatáčky a ze zatáčky, brzdění ze 120 km/h, kdy je levá polovina auta na asfaltu a pravá na kluzné ploše, kdy se testuje stabilita a funkčnost ABS a ESP. Nic nesmí vrzat, nic nesmí zadrhávat. Na závěr auto najede na skleněnou plochu a kontroluje se podvozek, zda se někde něco neuvolnilo (šroubek) nebo něco neuniká (kapalina). S natočenými 3,3 km na tachometru (i30N se testuje 2x, takže 6,6 km) je auto připravené na předání zákazníkovi. Práci testovacího jezdce jsme si vyzkoušet nemohly, ale i jízda na místě spolujezdce byl opět výborný zážitek. 👌

Třísměnný provoz, pondělí až pátek. Co týden se střídá, kdo jde na ranní, kdo na denní a kdo na noční směnu. Když skončíte v pátek ranní směnou (v 14:00), jdete pak do práce až v pondělí ve 22:00 na noční směnu. Při střídání směn je potřeba být na stanovišti pět minut předem, aby došlo k hladkému předání, linka nezastavuje, zpoždění mít nemůže. Průměrný plat je tu 37 000 Kč hrubého, na daný kraj tedy velmi zajímavý. Možná i proto je tu malá fluktuace, v dělnických profesích 8 %, v manažerských 12 %. Mnoho zaměstnanců je zde dokonce od zahájení výroby, takže už více než 10 let.

A musím říct, že tu všichni vypadají vážně spokojeně. Panuje tu dobrá nálada a pohoda. Na zdraví se tu dbá nejen v podobě bezpečnosti práce, což jsme ve výrobě zažily na vlastní kůži, ale i formou lékařské a fyzioterapeutické péče. V loňském roce Hyundai otevřel centrum zdraví, které slouží všem zaměstnancům. Je zde fitness centrum, kam je možno jít si zacvičit, sám nebo s trenérkou (vše je zdarma!), nabízejí tu hydromasážní terapie, elektroterapie, lymfodrenáže a mnohé další. Dělají tu preventivní zdravotní prohlídky a léčí tu disbalance pohybového aparátu. Jakýkoli problém je možné zde konzultovat a řešit prakticky do druhého dne. I my měly po šichtě možnost poznat a vyzkoušet Centrum zdraví. Já jsem byla ráda, že jsem mohla s paní doktorkou zkonzultovat správné držení těla a hlavně zdravé sezení u počítače a dostala jsem cenné rady a tipy. Tak se teď snažím mít krk, hrudník a pánev v jedné ose. 🔝 Docela mi to dává zabrat, ale za to uvolnění trapézů a krční páteře to rozhodně stojí. 

Blíží se pomalu večer, a tak se přesouváme zpět na nádraží v Ostravě, abychom stihly Pendolino směr Praha. Po celém dni se těšíme na zaslouženou večeři i odpočinek, ale zároveň stále sdílíme zážitky i zjišťujeme další informace od manažera Hyundai Motor Manufacturing Czech neboli HMMC, který jede s námi zpět do Prahy. Víte, že každý, kdo do HMMC nastoupí (kromě těch úplně nejvyšších pozic), dostane za úkol vyzkoušet si práci ve výrobním závodě? A to rovnou na tři dny. Jen tak totiž může, podle korejských zvyklostí, získat reálnou představu o tom, co a jak firma dělá a hlavně co a jak dělají její zaměstnanci napříč různými pracovními pozicemi. A pokora a respekt tu byla všude opravdu cítit… Je to sranda, když teď někde na silnici potkám i30 nebo Tucson, tak si vzpomenu na Nošovice. V aktuálním výrobním programu jsou totiž všechny verze modelové řady i30 a Tucson, plus ještě dobíhá výroba ix20.

I když to bylo všechno úžasný, svoje pisálkovství bych za práci na lince neměnila. 🤠 Vzhledem k tomu, že jsme v Nošovicích byly na MDŽ a tenhle blog je o autech pro dámy, tak můžu úplně genderově nevyváženě říct, že hlavně před ženami, co ve výrobě pracují, smekám.👏

 

Moc děkuji Hyundai za pozvání! Věřím, že vás moje fotoreportáž bavila stejně jako mě tahle skvělá exkurze!
Pokud se vám článek líbil, tak dejte ❤️. A sledujte Facebook a Instagram Autokabelek, ať jsme ve spojení!

Líbil se vám článek? Nenechte si ho pro sebe:

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *