Fotostory – výlet do Marseille

1.12.2019 Veronika Petrů 0 komentářů

Víte, co je to marseillský syndrom? Tak pojmenoval jeden můj kamarád situaci, kdy se chystáte jet někam, kam vám to okolí rozmlouvá. Že prý nebezpečno, draho, ošklivo, všechno špatně. Více o tom, jak jsem se přesvědčila, že se nevyplatí dát na cizí názory, v nové fotostory z Marseille.

Tak nevím jestli dělám dobře, když vám hned v úvodu píšu, že se nevyplatí dát na cizí názory. Vždyť já tu na blogu stále jen a jen prezentuju své názory a věřím, že vám k něčemu budou. A ano, tak je to vlastně správně, věřím, že vás obohatí, věřit jim nemusíte a ani to nedělejte, nejlepší je vlastní zkušenost. Ale teď už letem světem do Marseille. Říkám si, že bych zase ráda více publikovala posty, které člověk přečte na jeden dech. Jak já tomu říkám, na jednu návštěvu místnosti, kam i královny chodí samy. Tak uvidíme, jestli se mi ta délka zase nezvrhne. 😁

Marseille je z Prahy vzdáleno bezmála 1400 km, což je více jak 13 hodin jízdy autem. Je to hlavní město Provence a druhé největší město Francie (buď Marseille nebo Lion, tak nějak se tyhle informace různí). My jsme opět vzhledem k délce pobytu zvolili leteckou dopravu. Do Marseille létá pravidelný přímý spoj z Prahy, operuje jej společnost Ryanair. Létá v pátek a v pondělí, což je ideální na prodloužený víkend. Letenky můžete pořídit doslova za pár stovek, když si výlet naplánujete dopředu a jste trochu flexibilní ohledně termínu. Pokud ne, je potřeba počítat s pár tisíci a myslete na to, že u Ryanairu nemáte v základní ceně ani standardní kabinové zavazadlo. Jen větší kabelku či batůžek, za vše ostatní je třeba něco připlatit, ovšem to na víkendový výlet nemusí být velký problém. 

Určitě mohu s čistým svědomím doporučit Hotel La Residence Vieux-port. Chcete-li bydlet v nejkrásnější části Marseille s nejkrásnějším výhledem a v ráji restaurací, kaváren a vináren, v hotelu, který má styl a ducha jižanské Francie a zároveň nabídne příjemný komfort, tohle místo je to pravé. A pokud ne konkrétně tento hotel, tak starý přístav každopádně. Pravdou ale je, že ubytování je tu dražší a obsazenější než v jiných částech. S tím je samozřejmě třeba počítat.

Na tuhle fotku jsem čekala roky. Moje oblíbené blogerky podobné snídaňové fotky sdílí na Instagramu ze všech koutů světa a mě se dosud nepovedlo bydlet někde, kde by se dalo snídat takhle krásně na terase či balkoně, za slunečného počasí  a s tak dokonalým výhledem. Co víc si přát. 😁 Ale jo, něco by se zkritizovat dalo. Jak už jsem se ve Francii mnohokrát přesvědčila, snídaňový výběr je tu obvykle skromnější. V tomhle hotelu byl tedy nejlepší, co jsem kde ve Francii zažila, ale francouzská kultura snídání kávy a croissantu se tu prostě nezapře. 

Vieux-port je bezesporu nejkrásnější část Marseille. Jde o hlavní historické centrum města. Původní historický přístav dnes slouží jako přístaviště jachet a rybářských lodí, takže koukat se je stále na co. V okolí přístavu je mnoho restaurací a barů, přímo v přístavu byly v době naší návštěvy trhy. Ke koloritu patří pouliční umělci a atmosféra je tu úžasná. Zvláště, když máte štěstí na počasí a zažijete tu na přelomu října a listopadu 25 stupňů a slunečno. 

Důkaz místo slibů. Na městské pláži v Marseiile relaxovali místní i turisté a užívali si sluníčka. Mnozí se dokonce koupali a my jsme si říkali, že mít plavky, tak bychom to možná také dali. Pro mě by bylo koupání ve Středozemním moři v říjnu podobné jako pro otužilce o Vánocích ve Vltavě. Chápu, že si budou někteří ťukat na čelo. No, ale nestalo se, každopádně moje doporučení, pokud pojedete do Marseille nebo kamkoli jinam na Azurové pobřeží, plavky s sebou. 👙

Palais de Justice je jednou z významných historických památek města. My jsme si ho prohlédli cestou od přístavu ke katedrále Notre-Dame de la Garde, která leží na kopci nad Marseille. Ke katedrále se můžete dostat autem, vláčkem, který pravidelně jezdí vyhlídkové jízdy po městě, nebo pěšky. My jsme se rozhodli pro procházku, ačkoli nás v předvečer v restauraci varovali, že je to hooodně do kopce, a že si máme cestou dát pozor na kapsáře. Zajímavé bylo, že cesta to byla nakonec příjemná, krásně utekla a kapsáře jsme nepotkali ani jednoho. Všude klid a mír. 

Takovýhle úžasný výhled a celé město jako na dlani. Odměna za tu dřinu a pot. 😁 Jde o turisticky nejnavštěvovanější místo a musím říct, že i když nejsem úplný nadšenec do chození po památkách, tak tady se mi vážně líbilo. 

Pohlceni atmosférou tohohle místa jsme si zapálili svíčky a přáli vše dobré, stejně jako mnozí další, a musím říct, že to byla opravdu krásná atmosféra. Notre-Dame de la Garde je v překladu Bazilika Panny Marie Strážné. Socha Panny Marie Strážné, patronky námořníků je dominantou stavby a tyčí se na vrcholku kostelní věže. Socha je vysoká skoro 10 metrů, váží prý 10 tun a byla tak dobře viditelná všem námořníkům už zdálky vždy, když se vraceli do přístavu. Zvykem prý bylo pozdravit Pannu Marii Strážnou výstřelem z děla a zároveň ji tak poděkovat za ochranu a za šťastný návrat domů.

Co se gastronomie týče, Marseille je logicky rájem milovníků ryb a mořských plodů. Vegetariáni tu mají celkem omezený výběr salátů, vegetariánské pizzy a těstovin. Italské restaurace jsou tu totiž velmi populární. Ovšem vždy jsme si vybrali a až na jednu výjimku, nám všude vyšli vstříc. Počítejte však s tím, že mezi třetí a pátou odpolední většina restaurací nevaří! Mají pauzu a chystají se na večeře, což nám trochu udělalo čáru přes rozpočet, když jsme si plánovali pozdní oběd. Zklamáním pro mě byla kvalita rozlévaného vína. Spíše slabší, pokud si chcete pochutnat, musíte si objednat láhev. Navíc vám místní řeknou, že v Provence mají dobrá bílá vína, ale pokud chcete červené, objednejte si Bordeaux.

Zase jiný obrázek Marseille dostanete procházkou po třídě La Canebiere. Jde o jednu z marseillských hlavních tříd a jestli je to v přístavu v duchu francouzsko-italské kultury, tak tady se ocitáte v asijsko-arabském světě. Třída La Canebiere je dlouhá asi kilometr a dočetla jsem se, že název tohoto místa pochází z provensálského výrazu la canebiera, který v překladu znamená konopné pole. Marseille totiž jako přístavní město mělo velkou spotřebu konopí, z něhož se vyráběla lodní lana. Milovníci památek tu mohou mít žně, nachází se tu kostel, opera, pomník vojákům prusko-francouzské války nebo historická budova pedagogické fakulty.

Pevnost Fort Saint-Jean je jednou z dalších dominant Marseille. Pokud byste do starého přístavu přijížděly na lodi, budete ji mít po levé ruce, když se díváte z přístavu, je napravo. Byla strážní věží přístavu, ze které je vidět na 20 km. Postavena byla v 17. století. Během 2. světové války byla pevnost skladem munice pro německé vojsko a následně byla vážně poškozena náhodnou explozí. Je neuvěřitelné, v jak úžasném stavu je dnes. Navíc je volně přístupná bez vstupného, jen se tedy musíte připravit na malou bezpečnostní kontrolu u vchodu. Jinak si však pevnost můžete prolézt křížem krážem a ještě se občerstvit v restauraci nebo kavárně, které jsou zde otevřeny pro návštěvníky. 

S pevností Fort Saint-Jean je mostem spojena moderní budova muzea regionální historie MuCEM (Musée des civilisations de l’Europe et de la Méditerranée). Otevřena byla v roce 2013, je orientovaná na moře a můžete se tu dozvědět vše o historii a civilizacích středomoří. Nám už ale zbývalo jen pár hodin do odletu zpět do Prahy, a tak jsme si stihli jen užít krásnou architekturu tohoto muzea. Beton, kov, sklo, obrovské, monstrózní! Vysoce moderní architektura hned vedle historické pevnosti Fort Saint-Jean. Já osobně mám tohle spojení historie a současnosti ráda a vůbec to neberu jako zneuctění památky. Naopak, čas je svým způsobem relativní, minulost ovlivňuje naši současnost i budoucnost. Minulost má takovou podobu, jakou ji v naší mysli dáme. Z chyb minulosti se někdy poučíme, někdy musíme lekce opakovat. Zde ještě odkaz na stránky muzea.

Od památek a kultury do hospody. 😜 Tedy do creperie. Návštěvu Marseille a Francie symbolicky zakončujeme právě v jedné z místních creperií ve starém přístavu. Francouzi považují palačinky za jedno ze svých národních jídel a francouzské palačinky naslano i nasladko si už pomalu našly cestu i do českých restaurací, dokonce i v Česku už je spoustu stylových creperií. Pro mě osobně to úplný #foodporn není, ale určitě stojí za ochutnání. Vybrali jsme si slanou variantu, jednu s houbami, druhou s kozím sýrem. Tenoučké a chutné těsto, spousta zeleniny a celkově obrovská porce, která nás až trochu zaskočila. 

Taxi, Taxi Taxi. 🚕 Právě v Marseille se natáčela série o superrychlém taxikáři-tunerovi Danielovi. Asi znáte, první film byl v kinech už v roce 1998, druhý v roce 2000. Jako malá jsem milovala Četníky ze Saint Tropez, filmy s Jeanem-Paulem Belmondem a i tahle moderní francouzská komedie byla mojí oblíbenou. Tak nějak mám pocit, že mnoho řidičů v tomhle městě stále dějem filmů Taxi Taxi žije. Jen málokde už dneska tak často uslyšíte túrování motorů, pískání pneumatik a jen málokde by se tolerovaly pomalé přelety či rychlé průjezdy městem, tak jako v Marseille. Co se aut týče, je tu celkem na co koukat, sportovní auta, tu a tam nějaký ten supersport. Žádného Daniela jsme však v taxíku nepotkali a naše cesta na letiště tak byla v běžném tempu, co podvečerní doprava města, ve kterém žije cca milion obyvatel, dovolila. Au revoir, Marseille. ✋

Marseillský syndrom překonán a já výlet do tohoto města jen doporučuji! Jaká je vaše zkušenost?
Pokud se vám článek líbil, tak dejte ❤️. A sledujte Facebook a Instagram Autokabelek, ať vidíte, na čem právě pracuju a co pro vás chystám!

Foto: já a Michal Petrů

Líbil se vám článek? Nenechte si ho pro sebe:

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *