Můžu si sáhnout?

Pokud bych mezi současnými auty měla vybrat jedno, které je synonymem pro slovo futuristický, byl by to Citroën C4 Cactus. Nevídaný originál, v jehož společnosti budete nepřehlédnutelné, jsem týden testovala. Jaké ve mně zanechal pocity?

1. DEN

Tentokrát neobcházím auto kolem dokola proto, abych se ujistila, že na půjčovaném kusu nejsou žádné šrámy, které bych si měla nechat zapsat do předávacího protokolu. Tentokrát proto, abych se ujistila, že se mi to auto nezdá, a pořádně si prohlídla Cactus ze všech stran. Ne že bych Cactus viděla poprvé, ale stejně je to trochu kulturní šok. Je značně odlišný od běžné automobilové konfekce. Ale je to sranda, je svěží, zajímavý, neotřelý, vtipný. Myslím, že v jeho společnosti prožiju zajímavý týden! :-)

2. DEN

Druhý šok čeká na člověka v interiéru. Jen dva displeje a tlačítka, která byste spočítali na prstech jedné ruky, volant, řadicí páka a to je vše. Teda pedály to má taky, a dokonce na standardním místě. :-) Tím však podobnosti s interiérem běžných aut končí. Například rádio, ventilace a vše ostatní (je možno mít i připojení k internetu) se nastavuje skrze displej, takový tablet uprostřed přístrojové desky. Zdá se to ale docela intuitivní a rychle si na vše zvykám. Na displeji umístěném za volantem se velkými číslicemi zobrazuje aktuální rychlost, níže je palivoměr, pak už jen pár kontrolek. Otáčkoměr chybí, což mě teda zarazilo, a rozhodně si myslím, že to není dobře, ale vzhledem k tomu, že mám na test naftovou verzi, tak mi to ani tak nevadí. Naopak skutečnost, že elektricky ovládané okno řidiče nemá funkci „auto“ (jednou stisknete tlačítko a okno sjede až dolů nebo se naopak zavře), mě už druhý den celkem rozčiluje. Stejně tak mi vadí, že volant lze nastavit pouze výškově a nikoli podélně, to už se dneska moc nenosí. To sedadla si užívám na maximum. Nejsou to typická sedadla, spíše křesla. Jsou totiž veliká a vážně hrozně pohodlná, a přitom i dobře tvarovaná, takže hezky drží tělo. I jakoby plyšové potahy jsou na omak i na pohled hezké a k charakteru auta tak nějak pasují.
Proč se vlastně Cactus jmenuje Cactus? Ne, nemá žádné vystřelovací bodliny, nepíchá ani nekouše, naopak je to takový mončičák, který by měl bez újmy zvládnout i neopatrné zacházení a přežít i v těžkých podmínkách městského provozu, a to právě díky barevně odlišeným částem karoserie se vzduchovými polštářky. Upřímně neplánuju to nějak aktivně testovat a s Cactusem do něčeho bourat, tak maximálně náraz nákupním košíkem můžu vyzkoušet. :-D

3. DEN

I když mi z počátku bylo líto, že je testovaný „kaktus“ v celkem konzervativní stříbrné metalíze, nakonec jsem za to ráda. I tak totiž přitahuje pozornost okolí více, než by mě i v nejodvážnějším snu napadlo. Cactus působí jako zjev, kdekoli se objeví. Lidé na zastávkách MHD se za ním otáčejí, na parkovišti si ho všichni prohlížejí, občas z dálky zaslechnu nějaké komentáře dvojic, které na Cactus zrovna koukají a hodnotí ho. Lidé na něho prostě zírají, okukují ho, často nechápou, občas mě dokonce osloví a vyptávají se. No, s Cactusem je vážně veselo a chcete-li být středem pozornosti, asi těžko si můžete vybrat lepší auto!
Cactus je, abyste měli představu, jen o něco málo větší než třeba Škoda Fabia. Jeho interiér je široký, vpředu je spousta místa ve všech směrech a také dost různých odkládacích prostor. Přímo designová a zároveň velká a praktická je schránka před spolujezdcem, velké jsou i kapsy ve dveřích a „polička“ před řadicí pákou. To držák na kelímky s pitím je tu pořádně jen jeden, a to mělký, a tím pádem dost dobře neplnící svou úlohu. Vzadu je na nohy dostatek místa jen v případě, že vpředu nesedí úplní čahouni. Sedáky jsou navíc krátké a okna se tu nestahují, ale jen vyklápí „na větračku“. Ve dveřích ale díky tomu vznikl prostor na opravdu velké odkládací kapsy. Opěradlo zadních sedadel jde sklápět jen v celku, což je trochu hloupé, jelikož kdykoli budete chtít převážet něco většího, bude Cactus jen dvoumístný. Kufr je jinak velký a skladný, jen nakládací hrana je dost vysoko, a tak když zvedám těžké tašky, francouzské konstruktéry trochu proklínám.

4. DEN

Jak už jsem psala, můj testovací Cactus je naftová verze, konkrétně 1.6 BlueHDi. Výkon má 100 koní a musím říct, že s jízdními výkony jsem maximálně spokojená. Motor hezky zabírá už v nízkých otáčkách, je tichý a kultivovaný a Cactus se díky němu dokáže svižně pohybovat ve městě i mimo něj. Jen papírové spotřeby 3,8 l/100 km se mi dosáhnout nedaří, v průměru jezdím s o litr vyšší spotřebou, ale na druhou stranu musím přiznat, že Cactuse nijak nešetřím. A tak i tenhle výsledek hodnotím jen a jen pozitivně. Naopak nejslabší stránkou auta je řazení. Manuální a pouze pětistupňová převodovka je tak nepřesná, že už ani nepřesnější být nemůže. Pohyb řadicí páky je hrozně gumový, občas omylem místo jedničky zařadím trojku (motor je ale tak pružný, že by se Cactus snad rozjel i na tu trojku) a domnívám se, že chyba není na mém přijímači, tedy že není v obsluze. Vzhledem k jízdně pohodovému charakteru auta bych tedy snad raději volila automat, ale ten jsem ještě nezkoušela, takže nevím, jak dobře funguje či nefunguje. Na manuální převodovce můžu pochválit snad jen to, že samotné řazení jde hezky zlehka.

5. DEN

Citroën C4 Cactus je pohodář. Tomu odpovídá měkký a houpavý podvozek, který hezky měkce filtruje nerovnosti. Rozbité silnice ho tak rozhodně nerozhodí, sportovní jízdu naopak moc nemusí. Pro vášnivé řidičky to tedy ideální náčiní není, v zatáčkách se naklání, řízení je lehké, ve vyšší rychlosti až moc, a naprosto mu schází zpětná vazba. Cactus má prostě jiné priority, těmi je třeba právě komfort, a nutno říci, že to má „v hlavě“ srovnané. Ačkoli se to možná nezdá, jednou z velkých výhod tohohle auta je přehledná karoserie a dobrý výhled. Díky tomu se s Cactusem dobře manévruje i parkuje. Parkování pak usnadňuje i parkovací kamera (v paketu s dalšími prvky výbavy za příplatek 12 000 Kč), která nabídne dobrý obraz.

6. DEN

Dnes ode mě Cactus dostal ještě jedno malé minus za chybějící kosmetické zrcátko ve sluneční cloně u spolujezdce a taky jsem si uvědomila, že si stále nemůžu zvyknout na ostrý nástup brzd. Jakmile se moje bota jen přiblíží k pedálu brzdy, Cactus docela aktivně zpomaluje. To je super u sportovního auta, k volnomyšlenkářskému a alternativnímu charakteru Cactusu mi prostě taková „přemotivovanost“ nesedí. Také přemýšlím nad cenou. Z praktického hlediska zastane Cactus funkci malého městského auta s jistou, neoddiskutovatelnou přidanou hodnotou. To je znát i na ceně. Za zmiňované přidané hodnoty, styl a výjimečnost, si ve srovnání s malými auty připlatíte. Pokud bych Cactus srovnávala s malými MPV (rodinnými auty) nebo crossovery (kříženci několika kategorií), jeho cena už není nijak nečekaně vysoká. Testovaná naftová verze sice není z levného kraje, ale je třeba vzít v potaz, že se jedná prakticky o vrcholnou motorizaci. Ale co, tady je asi zbytečné cenovku nějak přehnaně řešit, Cactus patří mezi auta, která byste buď nechtěli ani zadarmo, protože se vám prostě nelíbí a basta, a nebo si ho naopak zamilujete, a tím pádem takové „prkotiny“, jako je cena, řešit nehodláte. :-)

 7. DEN

Ten je tak ošklivej, až je krásnej! Cactus obecně není můj šálek kávy, ale svou jakousi pozitivní energií, svérázností i vyzývavostí si mě získal. Na netradičně řešený interiér a ovládání mnoha prvků jsem si rychle zvykla, jen s připojením telefonu k bluetooth handsfree jsem trochu bojovala a povedlo se mi až napotřetí. Pár věcí jako vyšší nakládací hrana, děsně nepřesné řazení nebo chybějící funkce auto na ovládání oken by mě štvalo asi i po roce, ale jinak se s Cactusem jezdí velmi příjemně, do města je jako stvořený, díky pružnému motoru se neztratí ani mimo něj a navíc nabídne spoustu pohodlí.

Je tohle auto pro tebe?